Není guláš jako guláš

Nemíním psát o guláši jako takovém. Receptů je habaděj. A vynikajících kuchařek ( kuchařů) pak celá dlouhá řada. Guláše jsou hodně často i vztahové. A někdy hodně, ale hodně zavařené. Přímo provařené.

Vztahy v současných rodinách jsou totiž občas dost komplikované. A někdy to bývá přímo ´makačka na bednu ´. Moje babička by určitě řekla: "Lidi už neví samou roztažitostí co dělat. Čert aby se v tom pak vyznal".

V mém okolí je dost případů, kdy strýčkové a tetičky jsou mladší než jejich synovci a neteře. Někdy i o hodně let.

A to, že děti mají několik tatínků a kolujících strýčků je docela běžná věc. Příchozích a odchozích maminek a tetiček pak jakbysmet.

Když se k tomu přidá střídavá péče o potomky, pobíhajících s baťůžky mezi dvěma domácnostmi, pak je to ten pravý guláš.

Před několika dny mi Lucie, dcera mé kamarádky vyprávěla o zmatku, způsobeném jejím otcem. Který se oženil s bratrovou tchyní.

A tak Lucčin bratr po svatbě (a několika panácích) prohlásil: "Teď si nejsem jistý, jestli je to můj táta nebo tchán.

"A vlastně ani nevím, jestli moje tchyně je teď moje nevlastní matka".

A do zvětralého piva pak opilecky zaštkal: "A moje dítě je moje dcera nebo neteř?"

Takže, pěkný guláš. Ale i takový občas bývá život.