Na ty štafle, prosimtebe, nelez

"Sanitku, volej sanitku", ječím ze zahrady zoufale na dceru. A překřičím patrně i ostrý zvuk cirkulárky z druhého konce vesnice, protože sousedovic roční labrador začne v tu ránu zuřivě výt a štěkat.

Krásné sobotní odpoledne babího léta se rázem mění na horor. Klečím u manžela, který spadnul ze stromu přímo před mýma očima. Na hlavu a vzápětí žuchlo i tělo. To zlověstné prasknutí větve, jeho krátký výkřik a dunivý pád mi hned tak z hlavy nezmizí.

"My ty štafle přitáhneme řetězem, prosimtebe, nelez na ně", tak to jsem řekla asi před minutou. Ale můj drahý s postupujícím věkem občas dělá, že mě neslyší. A teď leží obličejem k zemi a nehýbá se. Hrůza. A ani nedýchá. Je slyšet jen kňučení a vytí psa odvedle a jinak je ticho. Příšerné ticho.

Vší silou se snažím převrátit ho na bok, aby se v té trávě nezadusil. Mám sice páru, ale těch jeho stodvacet kilo živé váhy mi dává zabrat.

Srdce mi zběsile mlátí až někde v krku...buch, buch... Konečně jsem ho otočila a vší silou ho dlaněmi třískám do zad. Když konečně za dvě (tři) vteřiny - zdá se mi to věčnost - začne chrčet, snažím se mu otevřít ústa. "Bože můj, jestli má zapadlý jazyk"... "hlavně nepanikařit, napomínám se v duchu.

"Kde je ta sanitka", hulákám na dceru, která vzápětí přibíhá i se sousedem.

To už manžel otevře oči, začíná kašlat a sípá: "Co je, co se děje?" A jako ve zpomaleném filmu narovná nejdříve jednu nohu, druhou - pak ruce, podívá se na mě a diví se: "To je krev?" Má totiž sedřenou tvář od brady až k oku. Nakonec s naší pomocí vrávoravě vstává.

Je to až k neuvěření. Takový hrozivý pád a jsou to jen naražená žebra, zhmožděné levé zápěstí a pravé rameno, veliká boule na hlavě a sedřená levá tvář.

A že má můj zápasník tu svou chodskou hlavu pěkně tvrdou, tak to vím už hodně dávno. Teď se to vlastně znovu potvrdilo.

Když za ním v pondělí odpoledne přijde soused, nevěřícně slyším: "Já ti vlastně vůbec nevím, jak to bylo. Ležím na zemi, vedle mě ta obrovská větev a ty dvě (to jako já s dcerou) vyvádí, jako by šlo o život."

No, o život mu tedy šlo a ta větev vůbec obrovská nebyla. Dlouhá, to tedy ano, ale v průměru měla asi tak dva centimetry. Dneska jsem jí v zahradě s chutí nakopla, i když nevím, proč zrovna jí.