Mražené půlky a gumové punčochy
Mezi jeden z mých otřesných pádů patří ale zcela určitě projetí schodiště v jednom plzeňském obchodu přímo na náměstí.
Tyhle schody, prošlapané uprostřed a lstivě zakryté kobercem jsem sjela přímo bleskově. Navíc, s hlavou vpředu. Pád sice neskončil pracovní neschopností, ale byla to záležitost velice bolestivá.
Padat na zadek, potažmo na záda a mlátit týlem o zeď doporučuji. Ale to,o čem píšu, nikoliv!
Jak jsem tak "střemhlav" letěla, rozrazila jsem dav nespokojených zákazníků (v obchodě nic neměli). No, bylo to před sametkou.
A skončila s hlavou v rohu odpočivadla.
K mému mezipřistání se tehdy namanul jeden velice laskavý pán, který se mě snažil zdvihnout. A oprášit. Ale moc se mu to nedařilo.
A byl úplně vyděšený, když nám mezi nohy vjel můj předchozí nákup. Mražený kapr. Nejdříve jedna půlka v sítěnce a pak na to druhá -
v potrhaném igelitovém sáčku.
Ač jsem byla napůl omráčená, zaregistrovala jsem moc dobře jeho zděšení, co ještě přifrčí.
Ale za chvíli to byly už jen moje lodičky, jedna s urvaným podpatkem. A to ho asi uklidnilo do té míry, že pokračoval v mém pozdvihování. Udržet mě ve stoje byl totiž asi problém. Nárty nohou jsem měla jakoby "vyvrácené" a do řeči mi už pak vůbec nebylo.
S oblibou říkám, že jsem tehdy byla "mladá a šťavnatá", ale všechno má patrně svou mez. A tak mě tento dobrodinec naposledy opřel
o zeď a s výrazem štvance spočinul na těch mražených kapřích půlkách. Ne na těch mých.
Ty byly nalepené na zdi a ztuhlé, stejně jako já celá. Děsem a příšernou bolestí dolních partií. A potažmo i hlavy - tu bych nerada vynechala.
Abych pravdu řekla, těm druhým půlkám se také věnoval, když se mě snažil udržet ve stoje, nebo tak nějak. Ale to bylo jen chvilku.
Zase v takovém bezvědomí jsem nebyla, abych si neuvědomila, za co mě vlastně přidržuje. No - byl krásný letní den, šaty jsem měla lehounké a úzké...
Padat ze schodů se širokou sukní proto zásadně nedoporučuji. Z ryze praktických důvodů.
Jak jsem se dobelhala přes náměstí - nevím. Cestou od tramvaje jsem držela v jedné ruce lodičky a v druhé kapří půlky. S těmi si pak poradila má tehdy již velice šikovná, poměrně malá dcera.
A já ulehla s ledovými obklady kolem nártů. Byl naštěstí pátek a přede mnou předlouhé a přebolestivé dva víkendové dny.
Už v neděli večer jsem ale návštěvě mohla vyprávět o dalším pádu. A jak trefně manžel kamarádky řekl - "přímo držkopádu".
Nejvíc se návštěvě líbilo, jak mě ten šlechetný muž ze země sbíral. A manžel doma slzy stíral. No, nestíral...
Moje maminka, tam někde nahoře, by mě napomenula (jako vždycky): "Už zase přeháníš."
A jak šel život, dávala jsem si převeliký pozor, abych se zase odněkud nezřítila. Ale - dopadlo to opět úplně jinak.
Asi před rokem, zjara - bylo krásné mrazivé ráno - takové to "jiskřivé." A já, vycházejíc z jedné plzeňské instituce, kam jsem občas ještě přizvána, zaskočila ke zde pracující kamarádce. A ta mi líčila, jak se cestou z práce minulý den projela - s hlavou nad zemí - částí náměstí
u kostela. Ale, jelikož je o hlavu menší a i s postelí váží asi 55 kg, nezdál se mi její výkon až tak bravurní. Přesto jsem jí varovala, ať si dává pozor. A připomněla jí svou, pády nabytou, obezřetnost.
A to jsem neměla dělat. Vlastně, říkat...
Nedaleko od oné instituce jsem vešla do obchodu pro, lékařkou na recept předepsané, gumové punčochy.
Bylo tam pár lidí, s berlemi i bez. A já ve slušivém bordó kožichu, což je důležité. Jako ten kožich, ne ta barva. Kožich byl kdysi model a má silnou, krásnou podšívku, raglán do "áčka", což miluju. Opět důležité - ta šířka kožichu.
Paní prodavačka si mě změřila a to hned pohledem nadvakrát. Nejprve recept, s nevyplněnými mírami mých dolních končetin a vzápětí ten raglán. Úplně z ní čišelo - kožich, nádhera, má - ale vyplnit to neumí...
Nakonec dala na mé přesvědčování, že chci míry jen od odbornice, jako je ona. To jako, aby punčochy dobře padly.
A tak ona dobrá duše poodhrnula plentu a že si mě poměří. Já udělala krok a nevšimla si jakési černé (kdysi) lišty se žlutými (kdysi) pruhy.
A zakopla o ní. O tu lištu. Vysokým podpatkem svých kozaček.
Co následovalo, byla dost hrůza. Vletěla jsem jak dlouhá (a to jsem) a široká (zásadně neuvádím) do jakési malé místnůstky, kde se mělo vše konat. Paní, útlá až drobounká, zmizela v další kancelářičce a já vyplnila celou tu první.
Kožich mě obalil až přes hlavu a jaksi se obtočil i kolem mého těla. No, zeď byla opravdu dobrá a festovní práce a tak jsem jí hlavou neprorazila. Kožich náraz náležitě ztlumil, viz. líčení silné, kvalitní podšívky a šířky kožichu samého.
Jak se mě ta útlá paní a její kolegyně snažily zvednout na nohy, rvaly mě vlastně za předek zapnutého kožichu. Ten jsem měla totiž obtočený až na zádech. Postupně z něj ulétly všechny (dost drahé - model se nazapře) knoflíky, ale na nohy mě stejně nedostaly.
Pak mi jedna z nich, patrně v zoufalství, přistrčila až pod nos jakýsi stoleček, abych se jako už konečně přestala válet. Jenže - byla jsem ve zdravotnickém zařízení a dotyčný stoleček měl jakási kolečka. A tak následoval další pád, teď čelem na zem. Ach, ta moje hlava.
Začala jsem docela vřeštět, co že mi to přistrčily. Vlastně už nevím, co jsem tehdy blábolila.
No - následné měření bylo velice rychlé a přesné (punčochy padnou jako ulité).
Před obchod mě doprovodily obě, držíce mě za loket, titulující mě - a :"Pozor, tady máme ještě schůdeček. A nebudete nás žalovat, viďte. Lištu necháme IHNED zvýraznit. A hlavně, OPATRNĚ... Ježíši, tady máte jeden knoflíček. A tady další.."
S posledním urvaným, čtvrtým, mě jedna z nich doběhla až u tramvaje u pošty...
Punčochy jsem opravdu hned další týden využila, protože hematomy na kolenou a stehnech byly velice bolestivé. Žebra jsem měla jen naražená (pěkně dokážou bolet) a na hlavě jen malou bouli. Díky, pane kožichu.
Letošní jaro jsem opět pádila na onu instituci a co vidím. Obchůdek se zdravotními potřebami je tu stále. Nepřestěhoval se po mém nájezdu, jak prorokoval můj drahý. A tak jsem měla chuť juknout dovnitř a pozdravit ty dvě dobré duše. Jestli tam ovšem stále jsou a neléčí se.
Tímto se jim i omlouvám, obvykle lidi neděsím až k smrti. I když - maminko moje milá - asi to nebude lepší. A ty jsi měla vždycky pravdu a tak přestanu pronášet různá moudra o tom, jak jsem už opatrná.
Anebo, jak pravila lakonicky jedna má kamarádka :"Začni už konečně nosit boty, úměrné našemu věku. Se Tě divim, v čem to pořád lezeš.
Koukni, já mam hůlku a důchodky a padám snad?"
Ano, madam. Vynasnažím se. Pokud možno - nepadat...
Ludmila Ibehejová
Tak o tuhle morovou ránu jsem si -pane Dušku - nekoledovala a určitě za ní ani nemůžu
Chtěla jsem o všem, co nás tohle jaro postihlo (a hned oba s manželem) spíše mlčet, dokonce i před našimi dětmi. Ale ti mají právo vědět, co se u nás děje a tak s těžkým srdcem jsem je informovala. S těžkým srdcem, plným kamení...
Ludmila Ibehejová
Sen je prý jen sen a kdo mu věří...
Sny jsou podle názoru mnohých psychologů a i psychiatrů údajně obrazem nitra, jakousi skládankou úzkostných pocitů, uložených kdesi hluboko v koutku naší duše.
Ludmila Ibehejová
Jak jsem obdržela dávku ...
A to naprosto nečekaně, bez žádosti a dokonce proti své vůli. V pondělí jsem totiž byla na pravidelné oční roční kontrole, protože pečuji o sebe v rámci svých možností
Ludmila Ibehejová
Umět se radovat - o to vlastně běží
I malé pousmání by nás mělo automaticky naladit na lepší vlnu. A to bych se na to podívala, aby s takovým úsměvem nebyl svět hned hezčí. Mým bonusem je sametový úsměv naší krásné dvouleté vnučky, který mi dokáže prozářit celý den.
Ludmila Ibehejová
Tak tu máme další rok
"Když si delší dobu myslíš, že je všechno špatně, tak to také špatně je" - Murphy. Silně pochybuji, že můj milovaný dědeček něco od pana Murphyho četl. On, bojující kdysi na Piávě, vnímal běh světa po svém. A rád o tom mudroval .
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů
Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...
Turek pod tlakem. Promazal sítě, ruší debaty. Zdviženou pravici řeší policie
Lídr kandidátky Přísahy a Motoristů sobě Filip Turek se nezúčastní posledních debat před...
Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny
Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...
Ruský bombardér havaroval v horách Severní Osetie, posádka zahynula
V hornaté oblasti ruské Severní Osetie havaroval ruský bombardér Su-34. Při nehodě zemřeli všichni...
Varovné střely na hranicích. Vojáci KLDR překročili demarkační linii s Jižní Koreou
Severokorejští vojáci v neděli krátce překročili hranice s Jižní Koreou, jejíž armáda na to...
„Všímá si kancléř vůbec, co se děje?“ Jak Německo poznamenal volební šok
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Německu Je sečteno. Spíše by se dalo říct zúčtováno. Němci koaliční vládě kancléře Scholze nicnedělání...
Léto plné silničních uzavírek. Přehled, kde v Česku mohou řidiči čekat potíže
Premium Ani letos při prázdninových toulkách po Česku nemohou lidé doufat v hladký průjezd po tuzemských...
Prostory k podnikání, Mělník, Českolipská
Českolipská, Mělník
12 000 Kč/měsíc
- Počet článků 206
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 761x