Leden jasný , roček krásný

Pranostiky, pořekadla - na jedny jsem právě padla. A to v šuplíku, kde bych měla mít nový diář na letošní rok.

Ten útlý svazeček jsou starosvětské pranostiky, vydané v památném roce 1989. Proto jsem si je asi schovala.

Vím, že v kalendářích se jména občas měnívají nebo přidávají, podle jakého klíče, nevím. A tak se je snažím porovnat - ´ kdysi / nyní ´ i s těmi pradávnými průpovídkami.

2. 1. - "Jaké počasí na sv. MAKARIA bývá, takové se i v září ozývá." (Karina / Vasil).

8. 1. - "O sv. ERHARTU, zima leze do nártu." (Čestmír).

9. 1. - "O sv. BAZILIŠI, zima všude čiší." (Vladan / Valtr).

11.1.- "Na sv. HYGYNA pravá zima začíná." (Bohdana / Teodora).

14.1.- "sv. HILARUS - vyndej saně, schovej vůz." (Radovan).

18.1.- "Na sv. PRISKA pod saněmi píská." (Vladislava, Vladislav).

19.1.- "Na sv. KNUTA přijde zima krutá." (Doubravka).

24.1.- "sv. TYMOTYJ ledy láme, nemá-li je, nadělá je." (Milena). Tak tedy - já vždycky slýchávala, že až sv. Matěj (24.2.) ledy láme...  

26.1.- "Na sv.POLYKRAPA plná sněhu každá škarpa." (Zora).

Moc mě ale zaujaly dvě pranostiky. Ta první hned na 1.1.: "Novoroční noc jasná a klidná, bude povětrnost pro úrodu i veškeré lidstvo vlídná" - tak to bych moc a moc přála nám všem!

Druhá pak z 3.1.: "Leden jasný, roček krásný" - na mě dýchla vzpomínkou, takovou - sladkobolnou.

Měli jsme kdysi hříbátko s bílou ploškou mezi očima. A já mu směla dát jméno. Takže na světě byla další ´Hvězdička´. Běhávala za mnou jako pejsek po louce okolo domu, mazlila jsem se s ní a četla jí dokonce každý večer pohádky. Ještě teď cítím heboučký dotek její sametové tlamičky. Byla jsem tehdy tak šťastná.

Byla, protože tohle štěstí trvalo jeden jediný rok. Tatínek "ročka" prodal. A mně se zhroutil můj dětský svět.

I teď, po tolika letech, vzpomínka na tuhle dávnou lásku zabolí. Ale takový je i život, sem tam plný lásky a i nekonečných ztrát.