Ani nakupování není v dnešní době snadné, jak by se mohlo zdát. V časech minulých jsme to mívali podstatně jednodušší. Zájemců hodně a zboží pak málo nebo vůbec žádné. Joj...
A tak v líném letním odpoledni jen tak na půl ucha poslouchám mladou sousedku. Přišla na kus řeči a mimo jiné vypráví. Jak jeli s manželem - už asi po desáté - vybírat nové dveře do dětského pokoje.V obchodě jich bylo habaděj, ale oni se pořád nemohli pro nějaké rozhodnout.
"Když Ondra si furt ne a ne vybrat, koukal pořád jenom na cenu a kvalitu."
No, normální mužskej, oni jsou tak nastavení, chce se mi dodat, ale Martina v kvílení pokračuje.
"Když se mu líbila kvalita, brblal nad cenou - a když cena, tak kvalita byla podle něj na prd. A tak to šlo pořád kolem dokola."
"A já ti najednou uviděla jedny, byly prostě ťip ťop, přesně podle mýho gusta", pokračuje sousedka. "Takže abych zjistila, jestli nejsou moc drahý, skákla jsem k pultu nenápadně se přeptat."
Nad cenou se ale upřímně vyděsila: "Pane na nebi, hlavně to hned neříkejte manželovi, mohl by z toho mít infarkt", zašeptala směrem k prodavači.
A tenhle šprýmař na ní bodře zahlaholil: "Jémine, to by bylo neštěstí, mladá paní, to by bylo holý neštěstí." A s očima upřenýma na pivní břich Ondřeje, očividně staršího, pokračoval: "Jestli má ale dobrou životní pojistku, tak ta by vám určitě zaplatila i tyhlety dveře."
Když se vzmůžu na dotaz, jestli tedy koupili nebo ne, dozvídám se: "On to Ondra ještě promejšlí."
No, jestli tedy zvažuje nákup nebo uzavření pojistky, tak to jsem se vlastně nedozvěděla.
