Když přišlápne malá botka

"Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj…" - halasíval na nás a tleskal do rytmu náš tehdejší taneční mistr. Jo, vážení, taková prodloužená v tanečních, to tenkrát bylo něco!

Dívčí část naší 9.C v dlouhých bílých róbách se nakrucuje na jedné straně sálu místní sokolovny. Na té druhé nervozně a v jednom šiku přešlapují spolužáci v černém, s motýlky a v bílých rukavicích. Vypadají skoro jako hejno tučňáků - jen se rozhoupat a lapit tu správnou (předem určenou) rybku za ploutev.

Kolem dokola štěbetají gardedámy - babičky, maminky, tetičky - a celý sál je provoněný tuhou kolínskou (ach ty vzpomínky).

Zahajuje se dlouho broušenou polonézou. Jsme seřazeni podle velikosti, takže kolo vede můj spolužák Pavel (190) a já (175). Mám korzetové tylové šaty s třemi kaskádovými sukněmi a síťovanou spodničkou (tehdejší veliká móda), lemovanou krásnou krajkou.

Všechno je jak má být, sál je nabitý emocemi, gardedámy dojetím slzí a i náš tancmajstr se natřásá jako holub na báni div že nepraskne.

A pak se to stane. Můj tanečník při jednom půlobratu přišlápne svou botkou č.48 mou třetí sukýnku. I s tou olemovanou spodničkou. Takže krajka (pašovaná od matčiny vídeňské tetičky) jeho podup nevydrží. Část se jí urve a omotá kolem jeho humpálovské nohy.

Pavel rázem ztratí balanc a flákne sebou na vyleštěný parket. Jede po zadku (mohla bych to vyjádřit výstižnějším popisem) - a zastaví se až o dveře, kde srazí stojícího pořadatele.

No, zabruslila jsem si na parketu tenkrát i já, vlečená Pavlem. Který mě tím kusem urvané krajky (teď už jen cárem) táhnul jako sumce na udici. Před pádem mě zachránila až náruč statné paní tancmajstrové, která rychlým škubem odtrhla Pavla od mé spodničky a postavila ho na nohy.

I po těch letech mám před očima, jak několik párů za námi zabrzdilo a ječelo smíchem, zatímco zbytek dlouhé kolony nic neviděl a dál kroužil v pomalém polonézovém rytmu.

Ještě dlouhou dobu býval tenhle Pavlův držkopád hlavním bodem našich sjezdů. Několik let se tomu ale nesmějeme. Pavel a už i deset dalších si to krouží někde nad námi v úplně jiném rytmu.

V tom nebeském a možná i polonézovém.