Každý, koho někdy trápil dlouhodobý zánět páteře a vyhřezlé plotýnky asi ví, o čem píšu. Byla jsem půl roku úplný a dokonalý, přímo biblický lazar. A najednou došlo k zázraku. Ale až v lázních, v těch našich - českých Mariánských.
Asi dva dny po třínedělním lázeňském pobytu, to už jako člověk vzpřímený, jsem patrně příšerně vyděsila jednu známou. Nevěřícně na mě u nákupního střediska Albert civěla a skřehotala: "Ty jako zase už normálně chodíš? A bez francouzských holí?" A po dlouhém, obapolném mlčení pokračovala. Jak od někoho slyšela, že jsem na tom opravdu, ale opravdu zle.
Ani nebudu opakovat, co všechno podle ní o mém kolapsu (nevyléčitelném, jak jinak) po Plzni kolovalo. A tak jsem se rychle odporoučela. A svižně odkráčela. Daleko svižněji, než jsem vlastně mohla a předpokládala. Nepředkloněná a nevychýlená k pravé straně jako celý předešlý půlrok.
Když jsem se pak zvědavě ohlédla, ještě tam stála. Zírala a něco si polohlasně huhlala.
Do Mariánských lázní jsme s manželem odjížděli hned první májový den. Bylo překrásně a já nějak podvědomě cítila, že se asi všechno to mé trápení přece jen začne obracet k lepšímu.
Kousek za Plzní jsme se vmísili do kolony motorkářů, kteří nás kupodivu docela ukázněně míjeli v malých polokroužcích. A zařazeni do trojstupů posléze zmizeli až někde směrem na Chodovou Planou. Byla v tom taková nějaká veliká svoboda a radost, která mě úplně pohltila. Kolem silnice sem tam postávaly skupinky mávajících lidí s dětmi a fotoaparáty a my se marně dohadovali, o jakou akci se asi jedná. Na průjezd nočních vlků to nevypadalo. To ještě zdaleka ne. A kolem všechny ty kvetoucí trnky na mezích, svítící pampelišky, zeleň okolních luk a polí. Pastva pro oči a hlavně pak balzám pro duši.
Mariánské Lázně nás přímo okouzlily. Na první pohled. Upravené, čisťounké. Osázené rozkvetlými tulipány, narciskami, maceškami, pomněnkami a sedmikráskami. Záhony obtížené kvetoucími keři. A parky plné vzácných jehličnanů a listnáčů, jejichž tmavá a světlá zeleň se střídala se zlatou a někdy až karmínovou.
Celá ta kotlina, ve které město leží, je přímo pohádkově krásná. A ty pastelové, něžné barvy lázeňských domů. Střechy, o kterých tuším pan Hrabal jednou napsal, že jsou jako šlehačkové poháry pod modrým nebem. A ten mír a klid. Kolonáda a cestičky v parcích plné nespěchajících lidí. To všechno nás rázem vtáhlo do své pohodové léčivé náruče.
Přivítáni jsme byli v recepci nedávno nově rekonstruovaného komplexu SPA hotelu Svoboda (stravování), spojeném koridorem s Margaretou (ubytování) a Palladiem (procedury). Vše nové, útulné, čisťounké s výhledem do lesoparku. Pod jednou střechou nedaleko kolonády. Personál vlídný a velice, velice profesionální. Ať už se jednalo o zaměstnance jídelny, pokojské, paní doktorku nebo lázeňské sestřičky. Jejichž laskavé a šikovné ruce mě (a nejen mě) hnětly, masírovaly, balily do slatiny, parafínu, dávaly plynové koupele a injekce. Byla to celá dlouhá řada dalších procedur, včetně těch dýchacích, trvající prakticky od snídaně do oběda a někdy i po něm. Vše báječně zorganizované a sestavené s maximální péčí o pacienta. Od pondělí do soboty.
Počasí jsme měli snad rovněž ´na objednávku´, první týden vyloženě slunný. Denně jsme každé odpoledne vyráželi na kolonádu a menší procházky. Já dokonce po několika dnech - zázrak - bez holí!
Zpívající fontána každé tři hodiny měnila svůj program - Boccelli, Hapka, Malásek a další. A středem města jsme pak korzovali s dalšími pohodovými pacienty a náhodnými návštěvníky. Klientela jak česká, tak i německá a ruská.
V druhém týdnu našeho pobytu bylo slavnostní zahájení lázeňské sezóny se spoustou programů přímo na kolonádě. A opět, i počasí nám přálo. Pár dnů před jejím začátkem jsme byli jednou odpoledne na duchovním koncertu v místním překrásném kostele Nanebevzetí Panny Marie. Program - Vivaldi "Domine Deus", Schubert "Ave Maria", dále pak Mozart, Verdi a Vagner. Strhující, ale jinak velice, převelice chladné. Přímo mrazivé. Myslím tím posezení v tom kostele. To jsme jaksi obě dvě - já a moje paní páteř - poněkud nedomyslely. Ale opět - laskavá paní pořadatelka, která patrně zaslechla mé obavy, vzápětí přispěchala se spoustou klekacích polštářků, kterými mě obložila. Přímo zahrnula. V tomto městě snad všichni lidé byli laskaví a vstřícní, jinak si to ani nedovedu vysvětlit.
První sobotní odpoledne našeho pobytu jsme ve Staré Roli navštívili naše kamarádky z koleje, které v tomto kraji po skončení školy zakořenily. A v neděli zajeli do klášterních zahrad v Teplé, které udržují synové našeho dalšího spolužáka.
Do doby naší mladosti jsme byli naráz vtaženi na koncertu orchestru z K.Varů v Nových lázních. Jejich úžasný BIG BAND s pořadem Glenn Millera, George Gershwina, Duke Ellingtona a Louis Armstronga zanechal v naší mysli hlubokou, přímo nesmazatelnou stopu. Moonlight serenáda a Rhapsody in Blue bude asi pro mě věčnou vzpomínkou na tenhle krásný večer. Odcházeli jsme pak noční kolonádou a ztichlým parkem k našemu hotelu nesmírně šťastní. Zasažení krásou a dotekem našeho dávného jazzového mládí.
Když se náš pobyt chýlil ke konci, uvědomila jsme si, jak nám bude zatěžko opouštět tohle nádherné město. A hlavně pak - tyhle lázně. S jejich báječnými lidmi, neskonalou péčí a maximální profesionalitou.
A tak vřelé díky Vám všem z komplexu Svobody, Margarety, Palladia. Rádi se budeme k Vám, do Vaší laskavé náruče, vracet.
