Že se bez pomocné mužské ruky neobejdu, tak to jsem zjistila už dávno. Nehynoucí zásluhu na tom má patrně i moje venkovská babička, která mi to od mala vtloukala do hlavy. Jinak jsem holka emancipovaná a hodně, ale hodně statečná.
Před týdnem jsme se vrátili z chalupy a já byla po tom závěrečném každoročním maratónu celá uondaná. A tak jsem přivítala, že za mnou přišla kamarádka. Jak si tak vyprávíme a klábosíme o tom či onom, došlo i na ty naše protějšky. Naše muže.
Klárka má trochu rozčilující (pro mě) způsob. Svého partnera zásadně nejmenuje. Ale říká: "Ten muj." Nebo: "Ten muj muskej." A když se rozohní: "Ten muj kutílek."
A on je opravdu veliký kutílek. Přímo Pan Kutil. Opravuje a vyrábí totiž kdeco. Na porouchané věci se vrhá s nadšeným elánem a vždycky se snaží přijít všemu na kloub. Nemá-li co opravovat, upadá do hluboké letargie.
A tak mi Klára líčí, jak se jí před několika dny rozbila pračka. Takže její protějšek okamžitě ožil a pustil se vehementně do vykuchávání jejích útrob.
Pračky, ne Kláry.
Během celého dopoledne pak pln svatého nadšení rozprostíral po koupelně, chodbě a částečně i kuchyni hnací řemen a všechny ty šroubky, plechy, zanesené sítko a roztodivná tlačítka včetně dvířek oné pračky.
Když kdejaký čudlík (Klářin souhrnný odborný výraz) identifikoval, vyčlenil vadný řemen, jedno z mnohých tlačítek (k jeho nadšení ulomené), porouchaný závěs dvířek a jakýsi úzký bílý umělohmotný proužek.
Ten pak celé odpoledne a večer obracel ze všech stran. Přímo jej studoval. A druhý den se vydal do elektroobchodu pro kutily. Zakoupit řemen, tlačítko, závěs a onen proužek. Neboli "nějakou tu zatracenou záhadnou lamelku."
V obchodě pak s prodávajícím (obdobným nadšencem) podivný ulomený pásek dlouho prohlíželi a určovali. Jejich počínání chvíli pozorovala mladá prodavačka a jen tak pronesla: "Tak pro tohle si zajděte spíš do oddělení prádla. Je to ulomená kostice z podprsenky."
Co dodat.
No a já se hned na to druhý den vypravila ke kadeřnici. Ta moje byla nemocná a v dalších dvou salonech neměli volno.
A jak jsem se tak (poměrně záhy) přiřítila domů, zahlaholil na mě z obýváku manžel: "Tedy, to je rychlost. A jak pěkně vypadáš. Máš to hezčí než kdy jindy."
Aniž zvednul hlavu od křížovky, kterou zaujatě luštil.
No, každá pochvala vlastně potěší. Mě tedy určitě.
Ano, i takoví jsou muži.
