Hypochondrem snadno a rychle

Po částečném uvolnění a obapolném proočkování dvěma dávkami jsme se s mým mužem rozhodli udělat něco pro naše zdraví.

A konečně navštívili po dlouhém půlroce lékaře, každý jiného, to dá rozum. I když jsme spolu opravdu hodně dlouho, tak společné choroby rozhodně nemáme.

Já po screeningu na Mamu jsem byla vyslána laskavou paní doktorkou na další Sono vyšetření. Když jsem pak doma na vytištěném doporučení zahlédla rukou připsanou poznámku:  "Pozit. RA," příšerně jsem se lekla. Jednak toho pozitivního a navíc ještě RA?! Proboha.

Do nemocnice jsem se proto plížila s vypětím posledních sil. Ještě, že v ordinaci panovalo laskavé přítmí. A tak jsem se ani nesnažila zakrývat slzy.

Když mi fešný pan doktor (to jsem ještě stačila zaregistrovat) začal rejdit po mém košatém hrudníku, uniklo mi pár zoufalých vzlyků. Byla jsem tak rozrušená, že jsem z nemocničního lehátka málem spadla na zem. Ke svému absolutnímu zděšení jsem zaslechla, jak přítomná sestřička přivolává telefonem někoho dalšího.

"Už je to tady, konsorcium a teď se budou radit, co se mnou," blesklo mi hlavou, když vstoupil další bílý plášť.

S bušícím srdcem až někde v krku a po částečném zvládnutí hysterie mi došlo, že oba lékaři nehodnotí můj tristní zdravotní stav, ale že diskutují o nějakých technických parametrech patrně nového Sono přístroje.

Když pak druhý bílý plášť odevlál, zeptala jsem se slabounkým zadrhlým hlasem na ono zlověstné "Pozit RA." 

"Rodinná anamnéza, dřívější výskyt v rodině, vaše obavy jsou naprosto zbytečné," ujistil mě ten třeskutý fešák převlečený za anděla.

A tak jsem z lehátka, na které jsem před půlhodinou bezvládně upadla, křepce vyskočila a upalovala domů.

U tramvaje mě zastavila kamarádka s líčením svého špatného zdraví. A než se přes nefungující vnitřnosti a každodenně měřeného tlaku (ráno, v poledne i večer) propracovala přes stávkující žlučník až ke kuřímu oku na malíčku levé nohy, tak jsem musela vystupovat.

"Vždycky byla hypochondr", blesklo mi hlavou, "měla by s tím něco dělat." Pak jsem si ale sebekriticky pomyslela: "Měla by slyšet tak jako já - vaše obavy jsou úplně zbytečné."