Dětskýma očima

Tak už k nám poslední dobou o Vánocích nejezdí Děduška Moróz a ani Santa Claus, ale konečně pravý český Ježíšek. Možná - až na nepatrné výjimky.

A jak je to vlastně s tím Ježíškem, tak na to se ke mně přiběhl zeptat sousedovic devítiletý Martin. Těsně před naším odjezdem z chalupy.

Po asi půlročním "titanikovském" období, kdy mě každodenně informoval údaji o zkáze parníku, počtu  jeho komínů, motorů, člunů, přeživších, utonulých a tak vůbec. A kdyby jen informoval, kladl mi záludné dotazy a přímo mě zkoušel.

Měl všechno vytažené z internetu a já byla občas (často) docela nepřesná.

Vzápětí se na mě vytasil s Ježíškem a zeptal se, proč mělo tohle pacholátko otce dva, když tím jediným byl - podle jejich paní učitelky - Bůh.

Protože jsem zatápala (já, kdysi - v minulém století - chodící celé tři roky na náboženství), tak mě poučil: "Já to vím, jeho matka Marie byla za Boha vdaná, ale pak ho pustila k vodě a vzala si Josefa." Načež znalecky mávnul rukou: "Takovech rozvedenech případů my ve třídě máme...".

Nejlepší jeho dotaz, kterým mě vzápětí docela uzemnil, byl - jak má napsat "dž." 

"A co chceš vlastně napsat," podivila jsem se. "No, že maminka a tatínek jsou man(d)želé."

Takže - já se moc těším, až budu našemu vymodlenému vnoučátku odpovídat na podobně odborné otázky. A znovu uvidím ten náš prapodivný svět dychtivýma dětskýma očima.