Kdo jednou v mládí propadnul tzv. rychločtení, tak s tím ke stáru asi těžko něco nadělá. A já jsem patrně učebnicový příklad, jak dokážu sem tam něco přehlédnout. A pak se nestačím divit.
Jako před několika dny. Projíždím v rychlosti "Zprávy" na internetu. A do oka mi padne výzva: "Nezapomínejte na mikrobloging".
"No, pane jo" - trhne to se mnou. Asi nová soutěž na Blogu a já jí zase prošvihnu. Pro jistotu projíždím všechny fejetony za poslední týden, ale nikde ani zmínka. Ani od redakce.
Když mě napadne vrátit se do novinek Seznamu, hned se mi rozbřeskne.
Najednou čtu: "Mikroblaiding" - zaručeně perfektní úprava vašeho obočí. Z dokumentu na mě pak zírají dvě dámy. Ta první zapadlým okem s brežněvovským rozcuchem. A druhá thymolinová kráska s nádherně orámovanými nadočnicovými oblouky. Radost pohledět.
Musím říci, že můj manžel čte (na rozdíl ode mě) všechno velice pozorně a někdy i dvakrát. A pro mé slabosti se snaží mít občas pochopení. Abych to ale nepřeháněla, tak jen sem tam.
Před nedávnem mně dokonce zalichotil, tváříc se zasněně: "Holči, ty máš takovou představivost. A jak často všechno odhadneš".
No, že by to bylo tou svíčkovou z předchozího dne? (Výbornou - avšak pozor - zcela odporující nejnovějším předpisům EU).
Přesto si ale neodpustí, aby mně občas v něčem neporadil. A dělá to rád a čím dál častěji.
Když se pak vyskytne nějaký problém a na něco zapomeneme (oba), slýchávám: "Zase jsi to přehlídla, to je to tvoje zatracený rychločtení".
I naše dcera se ale včera večer divila informaci, že u hotelu na zahradě stojí řada telátek.
Telátek? Lehátek, jak jinak.
A když můj drahý vzápětí zaslechne, že mi konečně přivezla knížku fejetonů od Marty Kučíkové, tak zahlaholí: "Od kdy ty máš ráda a čteš Gustu?"
Na moje: "Jakýho Gustu?" - zakroutí hlavou: "No, Gustu Fučíkovou přece."
