Chleba na zemi - srdce na dlani

Už moje babička kdysi říkávala: "Dítě moje zlatý, se srdcem na dlani a s kloboukem v ruce projdeš celý, celičký svět..."

V naší rodině máme rádi, přímo milujeme, šumavský chleba. V klatovské prodejně, kam pro něj jezdívám, je hlava na hlavě. Nějaké rozestupy ani náhodou.

Nakouknu a chci odejít, ale sympatická prodavačka na mě volá: "Pojďte sem - sem ke mně dopředu - vy přece vždycky chcete jen čerstvej, měkkej."

"Tahleta fronta je na ten tvrdej."  A rychle dodává: "Pro králíky a tak."

Chlap stojící vedle mě se zachechtá a rádoby vtipně (lascivně) její slova komentuje. Nikdo se ale nesměje anebo to za rouškami není vidět?

Když sáhnu po voňavém pecnu, igelitový sáček se mi roztrhne a chleba se rázem válí po zemi. Zajíždí až ke dveřím, kde o něj zakopne další zákaznice.

"Těch bacilů..." - ozve se vzápětí za mnou. "Chtělo by to příště nějakou roušku i na ten chleba..."

A v tu ránu se řehtá celá prodejna.

A je to dobře. Protože trochu (hodně) toho srdce na dlani teď všichni moc a moc potřebujeme.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ludmila Ibehejová | úterý 15.9.2020 13:28 | karma článku: 24,40 | přečteno: 401x