4 X L - a co teď já s tím?

"A tohle tam strčím taky?" Diví se bratranec, víc než stokilový sedmdesátiletý chasník. Je opět sám, to jest bez ženy a mě poprosil, ať ho naučím prát.

Opakuji, vlastně melu kolem dokola jedno a to samé - asi podvacáté. Ne hodině, protože je krásné, zářivé dopoledne. Trpělivě opakuji, na jaký program se pračka nastavuje a že podstatný rozdíl je prádlo jemné, bavlněné, barevné.

"Co kdybych to ošmrdlal jen tak v ruce, v prášku, to by přece taky šlo?" - huhlá polohlasně. "A pak to vykálel jako to dělávala naše babička" dodává skoro natěšeně. "Samozřejmě, že ve vaně, ne v řece" zdůrazňuje.

"Vyká... co?" - zaúpím. Dětská léta po boku svérázné babičky mě sice přiučila mnohému, ale ledaco jsem radši vytěsnila. Mimo jiné i to její věčné ´kálení´ už vypraného prádla (na valše) v potoce pod jezem za naší chalupou.

"Koukej," utnu rázně jeho báječné vzpomínky a podávám mu bavlněné pyžamo. "Z čeho je a co na té cedulce stojí?"

Po chvilce studia (zevrubného), šilhajíc na visačku, mě Ferda - technik každým coulem - uzemní: "4 X L a co teď já s tím?"

V ten moment mám stotisíc chutí nacpat do chřtánu pračky i milého Ferdu. A to sakumprásk i s tou kupou jeho špinavého prádla a dvířka za ním pěkně zaprásknout.

Jo, ta moje fantazie a ty věčné chutě...

Večer pak, v klidu domova, se podívám na podřimujícího manžela. Už skoro dvaapadesátileté soužití, co bych vlastně ještě chtěla...

"Pane bože, vždyť on také vlastně nikdy nepral. A já budu celé září v lázních. Co teď s tím?"