Za stěnou

Vlastní byt! Konečně! Nesla první krabici se svými věcmi dlouhou chodbou. Položila ji na zem a v kabelce začala hledat klíčky. Odemkla s nimi a vešla do svého prvního bytu. Nebyl to žádný luxus. Obyčejné dva plus jedna. Ale byl jen její.

Už žádné bydlení s rodiči, žádná kolej, žádný společný byt. Vlastní postel, vana a televize. Dva roky po škole jen těžko seženete něco lepšího. Musela projít krátkou chodbičkou, kde byl botník a věšák na kabáty. Otevřela dveře do kuchyně.

Na chvíli ji oslnilo světlo. Sluneční paprsky srpnového dopoledne zalily prostor světlem. Krabici položila na zem a odešla pro ostatní věci, kterých měla plné auto.

Sjela výtahem do podzemních garáží a vzala z auta další krabice. Na displeji výtahu se objevila čtyřka, ozvalo se zazvonění a otevřely se dveře. Opět musela projít chodbou, odemknout a uložit krabici do bytu. Když zavírala dveře, uslyšela zazvonění výtahu, z něj během okamžiku vystoupili dva lidé.

Asi čtyřicetiletá žena, blondýna, trošku vyzývavě oblečená a velmi udržovaná. A muž o dost mladší než ona. Měl zvláštní výraz v obličeji. Jeho vlasy nebyly ani krátké ani dlouhé a jeho kaštanově hnědé oči strnule upíraly pohled na ni.

„Dobrý den! Vy jste ta nová sousedka?“ „Dobrý den! Ano, to jsem já,“ napřáhla paži. „Tak to jsem váš nový soused,“ nezměnil svůj výraz ve tváři a pokračoval: „Michal.“ Uchopil jí ruku a decentně s ní zatřásl. „Těší mě! Petra.“ „Já jen, abyste věděla, kde zvonit až vám dojde cukr,“ poprvé se usmál.

„Tak zatím se mějte. Nashle,“ vzal ženu za ruku a odešel opačným směrem. ‚Kdo byla ta žena? Proč mi ji nepředstavil?‘ Než se otevřel výtah, dívala se za nimi. Blondýna objímala jejího nového souseda, když hledal klíčky v kapse.

Tak nějak pro sebe kroutila hlavou, když nastupovala. Pak už si na ně nevzpomněla. Krabice totiž nějaký záhadným způsobem neubývaly.

Po třech hodinách zbývala už jen lampička na čteníi. Konečně bylo vše u ní doma. V garáži potkala ženu, co byla navštívit jejího nového souseda. Nasedla do auta a odjela pryč.

Nevěnovala tomu velkou pozornost. Došlo jí, o co tu jde. Panička se doma nudí a tak spí s mladým klukem. Už několik takových párů viděla, takže ji to ani neudivovalo.

Raději zamkla auto a odešla vybalovat. Samotné ukládání věcí na své místo jí zabralo několik dalších hodin. A tak si na svou novou sedačku sedla až pozdě v noci. Otevřela si víno a prohlížela své nové bydlení.

Z jejího klidu ji vytrhly nějaké zvuky. Nejprve nevěděla, co se děje. S narůstající hlasitostí to, ale zjistila. Ten bastard, pomyslela si. Odpoledne si sem přivede milenku a teď si to rozdá ještě se svou přítelkyní. Hnus!

Ještě chvíli popíjela víno, ale už se nemohla soustředit na nic jiného než na hluk za stěnou. Skleničku položila na nový stolek z IKEY a odešla do koupelny. Horká sprcha. To bylo přesně to, co potřebovala.

Zabalila se do županu a šla do ložnice. Lehla si do čerstvě povlečené postele a okamžitě usnula. Probudilo ji světlo, co pronikalo do ložnice. Byla neděle.

Neskutečně se na tenhle den těšila. Dala si sprchu, oblékla si tepláky a mikinu. Sedla si k televizi a užívala si, že se může dívat přesně na to, co ona chce. Po obědě se ještě chvíli mohla dívat na film, ale ve tři byla dohodnutá s kamarádkou na kafe.

Musela si rozpustit vlasy z pohodlného culíku. Rozčesat je a vytvořit na hlavě něco jako účes. Musela si udělat make-up a převléci se z pohodlných tepláků.  Vlastně se jí ani nikam nechtělo, ale už to slíbila. Bohužel.

Zamkla za sebou dveře a šla k výtahu. Byl už téměř zavřený, když přiběhla nějaká žena a zadržela ho. „ Omlouvám se, ale hrozně spěchám,“ usmála se omluvně vysoká bruneta. Byla doopravdy krásná. Tohle bude asi ta chudinka, co jí ten prevít podvádí, přemítala Petra.

Dívka vystoupila v přízemí. Dívala se za ní a zvláštním způsobem ji litovala. Nalítnout takovýmu grázlovi!

Nastoupila do své modré Toyoty a odjela ke kamarádce. Návštěva se ani náznakem nevymykala normálu. Přítelkyně si ztěžovala na drahý nájem. Do nebe velebila svého nového přítele. Řešila, zda po kávě nepřibere a zda se jí nezhorší celulitida.

Jindy jí nevadilo tlachat o ničem. Ale teď byla schopná mluvit jen o svém novém bytě.

Na večeři byla už doma. Sedla si ke stolu, kam naservírovala čerstvé těstoviny a nalila si víno, co jí zbylo od včera. Pustila si své oblíbené CDčko a užívala si nového bytu.

Její rozjímání opět přerušila směs výkřiků, stenů a vrzání postele. ‚Tohle snad není možný. Ty stěny jsou snad z papíru.‘ Otočila knoflíkem s hlasitostí. Seděla na sedačce, dívala se ven z okna a začínala programově nesnášet svého souseda.

Druhý den ráno vstávala o půl sedmé. Bylo pondělí a musela do práce. Kolegyně v práci vyzvídaly, jaký má výhled a jestli už zná sousedy. Radši mluvila o důchodkyni, jejíž vnučka se u ní už stavila s katalogem zásilkové kosmetiky.

Odpoledne se unavená vracela domů. Neskutečně ráda to říkala: „Domů!“ nebo „Ke mně do bytu!“ bylo to dětinské, ale i tak se jí to líbilo. Na chodbě se tentokrát srazila s jinou blondýnou.

Byla mladší než ta první. Měla trošku rozcuchané vlasy a růžové tváře. Nebylo pochyb, že ještě před chvílí ležela u něj v posteli. Na jednu stranu jí to pohoršovala, ale na druhou byla ráda, že dnes bude klid.

A opravdu byl. V klidu se podívala na film, dala si horkou vanu, zavolala matce. Ráno mohla vstát o něco déle.

V práci měla obvyklou rutinu. Na finančním úřadě nezažijete větší vzrušení než daňový únik a ten nebývá na programu každý den. Práce na auditech spočívala v kontrolování nespočtu čísel, součtů a jiných operací.

Po práci musela na večeři k bratrovi. Není nic horšího, než když vám starší šťastně ženatý bratr a jeho šťastně vdaná těhotná žena dohazují své kolegy. Bratr dnes přivedl Romana z obchodního oddělení jejich firmy.

Nebyl to přímo pohledný typ, ale byl milý a snaživý. Nakonec si při jeho odchodu vyměnili vizitky. Bratr byl na sebe nesmírně hrdý a stále pomrkával na manželku. Zřejmě hráli hru „Kdo sežene Petře chlapa“.

Po dlouhé době odcházela z úterní večeře spokojená. Domů se vrátila v devět hodin. Za stěnou zase někdo vzdychal a tak se ani neobtěžovala sednout si do obývacího pokoje. Šla rovnou do vany.

Ráno se na chodbě střetla s plnoštíhlou zrzkou, hned jí bylo jasné, odkud jde. Nevěděla, jestli jí má její soused tolik pohoršovat, ale najednou z ní byla puritánka.

Radost z nového bytu po týdnu opadla. Ne, že by už zcela vymizela, ale už to nebylo tak intenzivní. Roman se jí po třech dnech od večeře ozval a pozval jí do restaurace.

Celé dny si esemeskovali a Petra se začínala cítit zamilovaná. Snažila se ignorovat vrzání postele, hlasité opakování jména jejího souseda a nejrůznější zvuky, které byly slyšet přes zeď.

Byla to pěkná restaurace. Tlumená světla. Na stolech jen svíčky. Zkrátka romantika - dlouho nic takového nezažila. Trošku se jí podlamovala kolena. Objednal dobré jídlo, dobré pití a snažil se vést zajímavou konverzaci.

Moc se ji přitahoval. Výborně se bavila. Doprovodil ji až domů a jen letmo políbil. Celou noc si psali. Ona se snad vážně zamilovala. Ani tomu nechtěla uvěřit. Ráno zavolala do práce a předstírala, že má chřipku. Mluvila chraplavým hlasem a pokašlávala.

Nebyla prvotřídní lhář, ale tohle zvládla na jedničku. Chtěla se vyspat, což jí bylo dobrou motivací a navíc ta vidina volného dne jen pro ni. První cesta vedla hned do postele. Usnula téměř ihned, protože protextovaná noc člověka unaví.

Spala až do odpoledne. Na mobilu byla opět zpráva od něho. Jestli nechce zajít zítra do kina. Ihned mu napsala kladnou odpověď. Odpoledne si užila. Udělala si manikúru, pedikúru, na obličej nanesla několik masek, udělala si peeling rtů a vytrhala si obočí. Chtěla, aby zítra vypadala, co nejlépe.

Ráno v práci vysvětlila, že to byla jen jednodenní viróza a že dnes se cítí o mnoho lépe. Večer si oblékla bílé a nutno podotknout, že velmi vyzývavé bílé šaty, vysoké lodičky a vyrazila ven.

Seděli v poslední řadě. Byla to nějaká romantická komedie. Objal ji kolem ramen. Najednou cítila jeho ruku na svém stehnu. Věděla, že někteří muži mají pocit, že je to důkaz největší  náklonosti, takže ji tam nechala, ač jí to bylo velmi nepříjemné. Ruka se začala pomalu sunout nahoru.

Její slušná výchova v ní tikala na poplach. Stále se ale snažila tvářit, jako by se nic nedělo. Došel až ne lem jejích kalhotek a bez zastavení pokračoval dál. Naklonil se k ní a nestydatě jí pošeptal do ucha: „Vím, že to chceš!“ vilně na ní zamrkal: „Pojď se pomilovat teď a tady!“

To už nevydržela. Praštila ho po ruce šmátrající v jejím klíně. Zvedla se a uštědřila mu ještě facku přes obličej. Celé kino se přestalo dívat na film a dívali se na ně do poslední řady. Petra vzala jeho kolu a vylila mu ji do klína, prý aby se schladil úchyl jeden hnusnej.

Zamilovanost opadla velmi rychle. Vracela se domů. Byla ještě v amoku, když dorazila k sobě. Nalila si pořádnou dávku ginu a sedla si. Koukala ne černou obrazovku.

V tom odvedle uslyšela, jak zaklaply dveře.  Plna energie se vydala zaklepat na sousedovy dveře. Michal ji hned neotevřel, ale byla vytrvalá. A konečně se dočkala.

Stál ve dveřích a tulila se k němu malá brunetka. „Dobrý den. Potřebujete ten cukr?“ „ NE!“ začala rázně bez pozdravu.: „Už mě vážně štvete. Kdo to má každý večer poslouchat? Já se chci v klidu vyspat a ne poslouchat laciný porno v přímym přenosu!“

Dívala se naštvaně na něj. „Víš, co.. dneska radši ne. Radši běž,“ řekl malé společnici. Podržel jí kabát a poslal pryč. „Tak, co spokojená?“ Přikývla. „To sem rád! Dobrou noc,“ odsekl a zabouchl dveře.

Asi za deset minut klepal někdo na dveře jejího bytu. Kukátkem zjistila, že je to on. Otevřela mu, ač nerada. „Nesu něco na usmířenou,“ držel v ruce láhev šampaňského a jahody. Věděla, že původně to bylo připravené pro tu ženu, co odešla, ale bylo jí hloupé ho s tím vykopnout.

 Musela ho pozvat dovnitř. „Tak ty jsi už začala,“ koukal na lahev ginu a zarazil se, protože jí tykal. „My si vlastně vykáme, promiňte!“ otevíral lahev. „Tak jsme předci jenom sousedé, tak mi můžeš tykat,“ řekla velmi nepřesvědčivě, protože neměla čisté svědomí z toho, že mu vyhnala dnešní objev.

„Máš nějaký skleničky?“ Byla to spíš řečnická otázka, protože se dvěma právě přicházela. Oběma nalil a pronesl přípitek: „Tak na to sousedství!, ne?!“ „Na sousedské vztahy!“ usmála se a notně se napila.

„Kde vůbec pracuješ?“ zeptal se jí. „Na finančáku.“ „Ach, bože, taková hezká a výběrčí daní?“ Usmála se. Nebyla to práce, která by někoho přitahovala. „A ty?“ „No řekněme, že podnikám.“ Dál se nevyptávala.

Překvapivě se s ním dalo hezky bavit téměř o čemkoliv. Vylíčila mu i historku z dnešního večera jako starému známému. Neskutečně se smál. Když už bylo hodně pozdě a vypili všechen alkohol, co v bytě našli, dal se na odchod.

Šla ho vyprovodit ke dveřím. Trochu o sebe zavadili. Ani nevěděl proč a jak, ale začal ji líbat. A ona se nebránila. Dveře se zavřely, ale oba zůstali v bytě. Věděl moc dobře, kde je ložnice, a proto jí tam pozadu navigoval. Položil jí na postel.

Uměl krásně líbat, ale v posteli byl ještě lepší. Po třech kolech si, ale lehl na záda a s vyčerpaným výrazem koukal do stropu. Klekla si k němu a začala ho opět líbat. „Bože můj! Ty ještě nemáš dost?“ ptal se jí s nevěřícným výrazem. Zavrtěla hlavou. „Tak mi dej aspoň minutku, ať naberu nějaký síly.“

„To snad není možný!“ kroutila Petra hlavou: „Tak on tu má každej den jinou ženskou a jednu jedinou výběrčí daní není schopnej uspokojit?“

Začal se strašlivě smát. Tak tohle se mu za jeho kariéru ještě nestalo. Ještě žádná zákaznice neodcházela nespokojená. Smál se, až cítil řezavou bolest v boku, ale nemohl přestat. I ty nejnáruživější zákaznice byly spokojené a najednou ho někdo zkritizoval.

Konečně se přestal smát. Hleděla na něj s nechápavým pohledem. Místo aby vysvětlil záchvat smíchu, řekl: „Tak jdem na to?“ Samozřejmě, že souhlasila. Ale pak už vážně nemohl. Usnul.

Ráno, když se probudila, už vedle ní neležel. Na polštáři ležel lísteček. Vzala ho do ruky a přečetla ho: „Promiň i profesionál občas zklame!“