Dvě čárky

..............aneb o trochu jiném testování, které probíhalo u nás doma v době koronakrize.....................

Od té doby, co jsem při studiích omdlela na sále a sestřička mě vyděsila, že by to mohl být prvotní příznak těhotenství, mám takový rituál. Jednou za měsíc si ráno ověřím, že si večer můžu v klidu dát skleničku svého oblíbeného rulandského. Tak i tohle úterý zazvonil budík v 5:30 a já ještě se zalepenýma očima na oné místnosti přemýšlela, jak oslavíme mé narozeniny o víkendu. Těšila jsem se na jahodový dortík ve Světozoru a na pár lahví šampaňského.

Vyčistila jsem si zuby a šla zkontrolovat, jestli večer můžu začít s menší předoslavou. Jedna čárka uhuuu, to bude krásný večer! Z práce to vezmu přes vinárnu, koupím nějakou lahvinku a kousek sýra. Ještě jeden letmý pohled. Jedna čárka? Jedna čárka? Ona tam není jen jedna čárka! Myšlenky mi běhají hlavou a jedna předbíhá druhou.

"Panebože, pojď sem!" Okamžitě volám muže k sobě. Potřebuji pod lepším světlem přepočítat počet čárek, protože já mám jistojistě dvojité vidění. "Co blbneš! Je tam jedna!" Ukazuji mu do místa, kde vidím slabě druhou čárku. "No jó! Vidíš! Tak nic, jsou tam dvě!" Líbne mě do vlasů a konstatuje: "seš těhotná!" "Sem těhotná!" zopakuji v transu po něm. To není možné, motá se mi hlava a chce se mi zvracet. Bože! To už budou ty nevolnosti! A je to tady! Panikařím. Držím v ruce těhotenský test, a jak v Jiříkově vidění si sedám k snídani. "Já jsem těhotná! No ty bláho!" Michal mi dává pusu na bříško a vypadá, že z toho není vůbec mimo.

On z toho není mimo? Jaktože on z toho není mimo? Já jsem mimo! Já jsem totálně mimo! Málem jsem si kousla do másla místo do houstičky. Snad milionkrát kontroluji test, a ač druhá čárka není z nejsytějších, je rozhodně přítomna. Musím do práce. Snažím se zklidnit, ale moc to nejde.

Nejde to i proto, že dneska - jo nedělám si srandu, ale zrovna dneska v rámci předatestačního kolečka, jdu na dětskou kliniku. No dopr.. Svět po zhlédnutí těch dvou čárek je najednou úplně jiný. Trochu rozmazaný. A bože ty maličké dětičky na novorozeneckém. Viděli jste je? Oni mají tak krásně malé ručičky! Ty prstíčky! A ty nehtíčky... Jéé ty jejich pusinky. No profesionál se asi nezapomene a nedojme se nad těma nejrozkošnějšíma čepičkama.

Očividně jsem se rozbrečela natolik, že doktor, který tam byl se mnou, mě raději bez dotazů poslal domů, protože si musel myslet, že mi včera umřel minimálně křeček a půlka rodiny k tomu. Ale co! Jdu domů před obědem. Ještě se stavím v drogérii a vykoupím tam všechny těhotenské testy, které mají. Jistota je jistota. První druhá čárka ze mě těhotnou přece neudělá.

První ne, ale pátá, šestá a sedmá, se zdály být průkaznější. "Takže já jsem těhotná, já jsem vážně v tom!" Zkouším si to říct nahlas, abych tomu uvěřila. Večer to slavíme dobrou večeří a sklenkou lahodné vychlazené minerálky. Já ještě stále v šoku, že se ze mě z minuty na minuty stal inkubátor, Michal stále ještě v euforii, že bude otcem.

Bavíme se o plánech do budoucna a najednou nám dochází, že než plánování příští pětiletky, bychom měli přeplánovat sobotní oslavu. Máme pozvanou půlku rodiny, pár kamarádů a rozhodně bychom si naše sladké tajemství, ještě nějaký čas chtěli nechat je pro sebe. Má láska k vínu, je celkem dost dobře známá a to, že na své oslavě narozenin budu usrkávat jen a pouze džus by mohlo vrhnout podezření.

Pustíme se do spřádání piklí. "Tak řekneš, že hubneš na svatbu!" napadne Michala. Samozřejmě se urazím, protože za a) já snad potřebuju hubnout? a za b) mi dojde, že do šatů, které mám koupené na svatbu, se za čtyři měsíce zřejmě nenasoukám. Protože budu tlustááá! Po zastavení potoků slz a po lavině omluv z jeho strany, se pouštíme do dalších rozvah.

"A co kdybych řekla, že beru antibiotika?" To se nezdá být jako úplně zavrženíhodný nápad. Ale pozvat si skupinu lidí k infekčnímu oslavenci domů? Mozek nám šrotuje na plný obrátky. Jsme rodiči dvanáct hodin a již zjišťujeme, jak obtížná tato role je.

Nakonec si falešně diagnostikuji zánět močového měchýře a hned od druhého dne nenápadně během rozhovorů s kamarádkami začínám popisovat učebnicové příznaky. Mamce taky řeknu, že zítra se asi budu muset vyšetřit a jestli to bude, nutné budu si muset nasadit antibiotika. Geniální ďábelský plán!

Měli jsme to perfektně vymyšlené. Měla jsem doma i krabičku s urologickým čajem, který měl být nenápadně položen na kuchyňské lince všem na očích, měla jsem i platíčko antibiotik, které zbyly po jedné pacientce. A v den oslavy nám vyhlásili nouzový stav a tak se party nekonala. I když ani tak to nakonec nebylo špatné.

Pili jsme nealkoholické víno, které má sice o šedesát procent méně kalorií než to normální, ale chutí připomíná spíše výluh z ponožek. I přesto že jsme nemohli pozvat žádného hosta, jeden přeci jenom přišel, i když nebyl úplně očekáván, byl největším dárkem k mým narozeninám.