Sexy tramvaj

Asi bych měla přestat věřit, že život vypadá, jako scéna vystřižená z romantické komedie. Já vím, že je to hloupost, ale já vážně věřím na pohádky o lehkých ženách, co se provdají za pohledné milionáře, a myslím, že už jsem ve stádiu chytání žab u rybníku. Díkybohu, že občas mé v dobré konce doufající Já dostane pěknou lekci od života.

Konečně mi přijela má tramvaj a dokonce v ní bylo místo na sezení. Zkrátka a jednoduše zázrak. Sedla jsem si, otevřela jsem svá skripta a ponořila jsem se do studia.

Když jsem zvedla oči od učení, všimla jsem si, že se na mě dívá nějaký muž. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli za mnou či přede mnou nesedí nějaká dlouhonohá, rovnovlasá  kráska, ale kolem nikde nikdo atraktivní, leda že by byl na padesátileté muže v šusťákových bundách. Vážně se díval na mě.

Vysoký blonďák, s modrýma nevinnýma očima, lehce načervenalou tváří od mrazu venku, v modrém perfektně padnoucím saku. Jako vystřižený z Hollywoodského trháku. Úsměv jsem mu urychleně opětovala. Přece si nenechám ujít oční flirt s takovým krásným mužem!!! Natočila jsem si vlasy na prst, tak jako to občas všechny nevědomky děláme, když se nám někdo líbí.

Skripta neměla už žádnou šanci. Ten jeho krásný úsměv se mi vypaloval do sítnice. Najednou se vydal mým směrem. Polil mě pot. Ale tak nějak příjemně. Byla jsem sama se sebou spokojena, že přitahuji tak krásného muže, že jsem si ani nevšímala dění kolem.

Sáhnul si do kapsy. Srdce se mi rozbušilo. Určitě mi chce dát své číslo!!!  Ano, stoprocentně vytáhne svou vizitku a řekne, ať mu zavolám. Byla jsem z toho vzrušená jako dítě pod vánočním stromem. U toho jsem se dost přiblble usmívala a nemohla jsem se dočkat, čím mě obdaruje.

Během několika vteřin jsem to zjistila a musím přiznat, že smích mě okamžitě přešel. Místo vizitky na které mělo být Milionář z povolání a jeho telefonní číslo, vytáhl z kapsy odznak revizora.

Stále se stejným úsměvem na tváři mne požádal o jízdenku. Zpocenýma rukama jsem v kabelce vyštrachala mezi prázdnými obaly od müsli tyčinek peněženku, podala jsem mu kartu a doufala, že je nabitá.

Byla! Poděkoval mi, naposled se na mne usmál a já hned jakmile zazvonila příští zastávka, vyběhla ven z tramvaje s peněženkou v ruce, skripty a kabelkou v náručí a příšerným novým poznatkem, že Dopravní podnik začal s novou politikou sexy usměvavých revizorů.