Neviděl někdo mou fyzičku?

„Pane jo, ty posiluješ, viď?“ koukala jsem, jak se mu pod tričkem rýsují svaly. „Jen občas,“ skromně se zasmál. „A co ty? Vypadá to, že taky cvičíš!“

Na prvním rande prý víc než 80% lidí něco maličko zalže, aby před protějškem vypadal o něco líp.

Už když jsem to vypouštěla z úst, že v pohodě uběhnu patnáct kiláků, věděla jsem, že to bude průšvih, ale nešlo tomu pomoci. On byl tak pěknej….

A tak jsem si řekla, že se dám za týden dokupy.

3.den

Úúúh dneska večer máme rande! Jupí! Šup šup z postele! Dělej, musíš spěchat, aby ses stihla do večera zkulturnit!

Auvajsky! Asi mi rupla slezina! Au to je bolest!

Co bolí – to sílí, opakuji  si.

Jen si představ ty svaly, co zesílí, až konečně přestanou bolet.

Protože mě všechno padám bolestí a spěchám, k snídani si nepřipravuji úhledně nakrájené kostičky jablka, zamíchané s jogurtem a skořicí, ale rovnou oblíznu lžičku namočenou v jogurtu a okusuju jabko během toho, co si nandávám ponožky.

Při běhu si připadám trošku jako bachařka. V duchu na sebe řvu: „Přidej! Makej! Jedu jedu jedu! Jedna dvě! Střídej nohy! Neflákej se!“

Ještě včera jsem si myslela, že zimní bunda  se propotit nedá. Už vím jistě, že dá. Dokazují to slané mapy na zádech.

Rotoped a šup do vany. Jsem ráda, že si můžu na chvíli lehnout.

Napadlo mě, že bych měla zavolat na policii, protože jsem zjistila, že má fyzička je nezvěstná a mělo by se po ní vyhlásit celostátní pátrání.

Po koupeli jsem se rozhodla, že mám dost času, takže stihnu oschnout a nemusím si důkladně sušit nohy. Je to radostný zjištění, protože ohnout se mě neskutečně bolí.

„Jejda, on je fakt moc pěknej!“ řeknu málem nahlas, když ho vidím, jak se ke mně blíží. Dává mi letmou pusu na rty a já taju.

Bere mě do krásného baru. „Co ti mám objednat?“ Heřmánkových, přesličkových a kopřivových čajů mám už plné zuby: „Červené víno, prosím!“ Napadá mě, že červené má asi o 50kalorií míň než bílé, na které mám chuť a tudíž tolik nezhřeším.

Seděli jsme v širokém křesle před krbem. Já usrkávala skvělé červené, vrtěla se v krajkových kalhotkách, které se zařezávaly do mého již tak bolavé pozadí, ale i přesto jsem se cítila milionově.

Tušili jste, že po večeři, ke které jste měli jen zeleninový vývar a špenát, Vám stačí půlka skleničky, abyste se přiopili?

Ale co, bylo mi příjemně. Hezký chlap, svaly, co už asi zesílily, protože poprvé za poslední dva dny bolely o krapítek míň, zpráva od policie, že mou kondici zahlédli horolezci někde pod svahy Pamíru.

Prostě krásný večer. Podezřívám, že za to mohlo víc víno než nově nastolený životní styl, ale kdo by to řešil.

Naklonil se ke mně, jemně mi odkryl pramínek vlasů z tváře. Jeho rty se přiblížily k těm mým na několik nanometrů, v tu chvíli ho napadl vážně blbý nápad. Chytl mě za bradu.

Za tu bradu, na kterou jsem spadla první den při pokusu o klik a teď je na ní modřina zakrytá tunou make-upu.

Zasněně zavřené oči jsem bolestí vytřeštila a vykřikla jsem.

„Jsem tě kousnul? To jsem snad ani nestihl ne?“ díval se na mě zděšeně. Nechtěla jsem přiznat svůj neslavný džkopád a tak jsem raději řekla, že mě maličko kousnul, ale že to vůbec nevadí.

Druhý pokus už se obešel bez výkřiků. V dámských časopisech, by mi vysvětlili, že po deseti denní známosti je tohle nepřípustné.

Ale co!  Líbání je taky cvičení, alespoň spálím to víno..

Pokračování příště a o prvních dnech mé snahy konkurovat Usianu Boltovi si můžete přečíst zde: http://hynkovaandrea.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=497694