Jeden den z ničeho nic zjistíte, že patříte do kategorie MILF a za několik dní slavíte 31. narozeniny
Já jsem přirozeně slavící typ. Miluju Vánoce, Velikonoce, Hromnice, Valentýn, první máj, masopust, narozeniny, svátky... A můj muž je přesný opak, spokojil by se - s HLAVNĚ! klidnými Vánocemi.
Když se blížily mé narozeniny, všimnula jsem si, jak je nervózní. A protože jsem už velká holka, řekla jsem, že si ráda dárek koupím sama a od něj v den mých narozenin očekávám jen kytku tulipánů a nějaké dobré vínko.
Nastal den D. A nenastal úplně dobře!
Vstali jsme s dětmi po páté a od té doby byl jen řev. Nedočkavě jsem tlačila hodinové ručičky dopředu k čtvrté hodině, kdy se objeví ve dveřích můj princ v bílé oktávce s několika láhvemi bublinek v podpaždí.
A najednou to bylo tady.
Zazvonění na zvonek!
"Táta, táta, táta!" řvaly děti.
"Víno! Víno! Víno!" znělo v mé hlavě.
Můj muž obvykle nezvoní. Bylo to zvláštní.
Do telefonku mi řekl, ať se obleču a jdu s dětmi ven.
Vůbec nevím, kde vznikla v mé hlavě ta myšlenka, ale mě to najednou bylo vše jasné.
Můj drahý manžel má pro mě dárek.
Má dárek a bude to pořádný dar, když musím jít ven.
Ale co to bude?
Co to bude?
Fakt velikánská kytka růží. Jako já úplně nesnáším růže, ale zas, no zas kdyby mi je koupil.. asi bych je vzala na milost..
Nebo připravil nějaký výlet pro nás s dětmi. Raději si rychle při obouvaní přetírám rtěnku, aby mi to slušelo na fotkách.
Neee, to je fakt divné.
Můj muž a okázalý dárek? Ale tak proč by mě zval ven?
Koupil nám strom na novou zahradu, to je ono.
Nebo travní semínko to je víc pravděpodobné.
A když jsem sbíhala schody se dětmi v náručí, snila jsem o diamantových náušnicích.
Celá natěšená jsem stála před domem.
Tam stál můj manžel a nebyl vedle něj strom, květina, nedržel v ruce etuji na šperky, ani klíčky od nového luxusního vozu...
NE před domem stál můj drahý manžel celý vysmátý a vedle něj stál odporný, hnusný, špinavý a očividně prázdný velký sud.
"To koukáš, co mi dnes nechal jeden zákazník."
V očích se mi objevily slzy a dodnes nevím, jestli lítosti nebo vzteku: "To mám k narozeninám?"
Následovalo něco, co se dá přirovnat jen k útěku kreslené postavičky a pár sprostých slov.
Manžel se ke mě a řvoucím dětem vrátil za půl hodiny. Mě ihned došlo, že v Lidlu je italský týden, protože nesl krabici prosecca, tašku italských dobrot a několik svazků tulipánů.
A protože věděl, že takhle levno ho to nepřijde, rovnou mi dával jeho kartu, abych si koupila něco pěkného. Škoda, že máme společný účet.
Takže ty narozeniny vlastně nedopadly tak strašně. Jen jsem chvílí nevěděla, co s tím hnusným sudem... A bylo z toho 2v1. Přesně takový si přál tchán k narozeninám.
