Hledá se moje fyzička zn.: Marně!

Napadlo mě, že bych měla zavolat na policii, protože jsem zjistila, že má fyzička je nezvěstná a mělo by se po ní vyhlásit celostátní pátrání.

„Pane jo, ty posiluješ, viď?“ koukala jsem, jak se mu pod tričkem rýsují svaly. „Jen občas,“ skromně se zasmál. „A co ty? Vypadá to, že taky cvičíš!“

První, co mě napadlo, bylo, že ty nové stahovačky asi vážně fungují.

Na prvním rande prý víc než 80% lidí něco maličko zalže, aby před protějškem vypadal o něco líp.

A já nejsem výjimka, takže místo toho, abych řekla, že max u zpráv jezdím na rotopedu, ze mě vypadlo: „Jojo, docela jo. Běhám, občas posilka, sem tam si dám do těla na bench pressu. Vždyť to znáš.“

Sakra co je bench press? Cvičí se vůbec na tom?

Už když jsem to vypouštěla z úst, věděla jsem, že to bude průšvih, ale nešlo tomu pomoci. On byl tak pěknej.

„Tak to bychom si někdy spolu mohli zaběhat!“ mrknul na mě a já souhlasně kývala, i když a v hlavě přemýšlela, zda doběhnu dál než na tramvaj.

Ten týden jsme spolu šli ještě na další tři nebo čtyři skvělé schůzky, během nichž jsem se snažila jen pouhé zmínce o společném sportování, vyhýbat jako čert kříži.

Jako znamení jsem další týden měla volno ve škole. Tak mě napadl skvělý nápad. Udělám si sportovní týden a hodím se do formy!

1.den

Vstávám o půl sedmé. Ó bože, to je skvělý si přivstat, člověk zvládne po ránu tolik věcí.

Namalovaná a ve sportovním scházím do kuchyně a dělám si super snídani, která je jako stvořená pro fitness víkend. Jablka s 20g jogurtu a skořicí k tomu bylinkový čaj.

Úplně cítím, jak se s každým douškem kopřivové směsi očišťuji od toxinů.

Po super zdravé snídani se cítím nabitá a připravená vyběhnout. Běh tomu neříkejme. Raději rázná chůze.

Po hodině se vracím domů s osmi kilometry v nohách, v propoceném oblečení a pomalu začínám chápat, proč se říká, že Vás běh nakopne – můj zadek bolí přesně tak, jako by mě do něj někdo nakopal.

Odpolko mě čeká hoďka na rotopedu a série posilování.

Zadrhnu se hlavně na klikách. Vygooglila jsem si, co je bench press. Doufám, že zapomněl, že jsem se o něm zmínila. No pro jistotu zkusím aspoň ty kliky.

Říkám si, že ze začátku to nebudu přehánět – vezměme to zatím zlehka – deset patnáct bude stačit.

Dámské dělat nebudu, to je pro sraby! Zapřu se o špičky nohou, vzorově zaujmu polohu pro klik. Pomalu klesám k zemi, klesám, klesám, to mi půjde. Jojo bicáky nemám špatný!

A šup jsem na zemi! Au… Asi jsem měla velké oči. Pro dnešek bude pád na bradu stačit.

Večer si místo sklenky vína nalévám k večeři hrnek meduňkového čaje.

Na vteřinku zapochybuju, jestli se dají oba nápoje vůbec srovnat.

Víno je jen berlička! Meduňka ti uklidní nervy, bude se ti po ní hezky spát a navíc ti poděkujou tvý játra, povzbuzuju se, když chci sáhnout po vývrtce.

2.den

Probouzím se opět o půl sedmé. Nechce se mi z postele, ale s pocitem, že se budu opět cítit, jako super žena vyskakuju z postele. Ne! Pouze se tvářím jako, že vyskakuji. Jau mě bolí záda! Au a taky nohy.

Vzpomínám si na slova svého trenéra: „Co bolí, to sílí!“ takže si bolest lehce masochisticky užívám. Utíkám si udělat do kuchyně zdravou snídani, protože po večeři jen z rukoly a lněných semínek mám hlad jako vlk.

Vážím si 20g jogurtu a dochází mi, že je to přesně množství, které Vám na lžičce zbyde potom, co ji namočíte v kelímku.

Dost zoufale jsem celá hladová koukala na váhu, jestli by mi nedovolila, alespoň ještě gram, ale ten zlej displej neustoupil ani o píď.

Při běhu cítím opět nakopnutý zadek a připomínám si, že co bolí, to sílí a přidávám na tempu. Ke konci přemýšlím, zda se dá propotit zimní bunda skrz na skrz.

K obědu mě doma čekají klíčky mungo a dvaceti procentní sýr, který chutná přesně, jak to zní.

Dáme nějaký dřepy. A šup na rotoped. Kliky dnes vynechám, protože brada mi začíná modrat.

Po večeři z nízko tučného tofu, salátu a konopného oleje odpadávám tak rychle, že přemýšlím, jestli ten olej byl jen ze semen.

Pokračování příště ;)...