Jeden tisíc, jedno sto a dvacet pět miliard českých korun přesně. Sto tisíc českých korun na každého občana, včetně starců a nemluvňat, jednu novou fábii každé rodině...
Dohromady jeden český státní rozpočet navrch pro celý stát. Tuto sumu dostane řecký stát od zahraničních dárců, pokud o ni požádá. Ale proč vlastně?
Oproti pádu letadla plného pohlavárů je to spíš drobnost, stojí ale za připomenutí. Poté, co se koncem minulého týdne řecká ekonomika opět řítila k zemi jako stařičký tupolev, unijní vlády se definitivně vyděsily a konečně začaly skládat na kupičku hotovost.
Podle posledních zpráv mohou Řekové dostat zhruba pětačtyřicet miliard eur, ze dvou třetin od eurozóny, z jedné třetiny od MMF. Půjčky mají mít tříletou splatnost a pětiprocentní úrok a Řekové je budou čerpat, pokud bude třeba, což podle některých spekulací německého tisku může být velmi brzy.
Je to dobře, nebo je to špatně? Z pohledu liberálních dogmatiků jistě špatně - Řecko je třeba nechat padnout, protože co je na bankrot, musí se nechat zbankrotovat. Z pohledu kovaného socialisty ještě hůře - pětiprocentní úrok je jen další rána chudobnému řeckému lidu.
Události minulého týdne ovšem ukazují spíše na to, že masivní úvěr Řekům by mohl být zhruba totéž, co let do Minsku. Drahá a otravná nepříjemnost, která ale může zabránit katastrofě.
A že bychom se plnokrevné řecké katastrofy mohli brzy dočkat, na to bylo poplašných zpráv víc než dost. Některé řecké státní dluhopisy ztrácely minulý týden více než pět procent denně. Velké řecké banky požádaly stát o další finanční pomoc. Objevily se zprávy o pokračujícím dramatickém odlivu vkladů z těchto bank a úplně nakonec Řekové připustili, že jejich loňský deficit by mohl být i vyšší než oněch známých, úděsných 12.7% hdp.
Podle mého názoru bylo jen otázkou týdnů, než by na trzích nastala naprostá panika. Věřitelé by se zoufale snažili prodat všechny řecké cenné papíry, investoři i veřejnost by ztratili důvěru v řeckou schopnost setrvat v eurozóně a následně by velmi pravděpodobně nastal run na banky. Pokud by k něčemu takovému došlo, řecký stát, který je sám na mizině, by měl jen jednu možnost, jak banky rychle uchránit před vkladateli - musel by je zavřít.
Jiné řešení se bohužel nenabízí. Na pomoc velkým řeckým bankovním ústavům nemá vláda peníze a zároveň garantuje zhruba stejný objem vkladů, jako je suma řeckého národního produktu. Pokud by kterákoli z velkých řeckých bank zkrachovala, byl by stát ihned fakticky bankrot.
Co by zavřené banky a krachující stát mohly znamenat na Balkáně, lze vytušit. O něco obtížnější je spočítat, jaké peněžní ztráty by utrpěli držitelé všech řeckých cenných papírů, ať už státních dluhopisů, akcií nebo dluhopisů obchodních společností. Nicméně při vědomí skutečnosti, že jen objem vydaných řeckých státních dluhopisů činí zhruba tři sta miliard eur, byly by to nepochybně ztráty stěží představitelné.
Jistě, je to všechno jen "kdyby". Pravděpodobnost ekonomického rozkladu však v případě Řecka rostla každým dnem a nechat Řeky nekontrolovaně padnout by byl stejný hazard, jako přistávat v mlze ve Smolensku. Stejně jako pilot tupoleva netušil, že má pod sebou stromy, ani nikdo z nás netuší, jestli by po krachu Řecka nenásledoval pád podobně postižených Španělů či Irů, a jestli bychom čistě náhodou v létě nečetli o tom, jak se v Aténách už pátým týdnem střílí.
Gigantický úvěr Řecku bychom podle mne měli posuzovat právě optikou poučné katastrofy u ruského letiště. Někdy je lepší nedržet se programu a za drahé peníze raději letět o kus dál, než stihnout vlastní pohřeb. Nikdo netvrdí, že Řekové v budoucnu nezkrachují, nyní by ale měli všichni mít čas se připravit a počkat, až se mlha zvedne.
