Na lov vyraž! Pazourek naostři! Kůži ožvýkej! Boucháním šutrem o šutr oheň zapal! Vešky si vyber! A nezapomeň vyhodit z jeskyně starého Ugr-ha, co včera zmrz!
Že kůže nežvýkáš, sekeromlatem nevládneš, křesadlo ti nic neříká, lov jsi předváděl tak nanejvýš včera U pelikána a tvůj děda má kvalitní kamna od Jotulu? Chyba, bratře, trpíš pýchou a sebevědomím a matička Země tě za to brzy sejme.
Tak pravil Václav, kdysi z boží vůle prezident.
Že prý sebevědomí je špatné. Že nás žene do záhuby. Do katastrofy, do konce světa a já nevím čeho ještě. A že i finanční krizi to přehnané sebevědomí způsobilo.
Odpusťte, Václave, ale máte v tom zmatek.
Nebyl to starý kafral Ugr-ha, ale sebevědomý, arogantní pračlověk, kdo vylezl z jeskyně, umlátil mamuta, zapálil oheň, porubal prales a ubastlil kolo. Nebyl to roztřesený nekňuba, ale sebevědomý moderní člověk, kdo vymyslel auto, penicilín i jadernou elektrárnu. A že je pyšný? Vždyť má na co!
Jak to ale bylo s tou finanční krizí? Finanční krizi, milý pane, nezpůsobila přehnaná pýcha. Finanční krizi způsobili nekňubové Venca s Frankem, co si na dluh chtěli řešit bůhvíjaký mindrák, a lichvář Alois Kotásek, který jim na to zhůvěřile půjčoval. Je to hrubé, je to politicky nekorektní, ale bohužel, je to tak.
Můžete si o tom, Václave, myslet, co chcete. Možná kdyby náš prapředek Bořivoj tehdy nevzal do ruky kyj a nešel na mamuta, už bychom dávno vymřeli a matička Země by od nás měla pokoj. Možná bychom se už třicet tisíc let ustavičně neřítili do záhuby. Možná bychom ještě stále v jeskyni při každém zahřmění mlátili v hrůze hlavou o zem. Možná, kdyby.
Jenže kromaňonec Bořivoj tehdy vzal do ruky klacek a vydal se narušovat ekosystém.
