Tak jsme zase nadělali dluhy, a nevíme proč. Osm set miliard dlužíme bankám a další stovky miliard nebankovním institucím od Šumavy až k Tatrám. Hezkých pár set miliard jsme z toho jednoduše prožrali, pardon spotřebovali. Je to dobře? Asi není, ale co s tím?
Napadá mě elegantní řešení. Zákonem číslo 167/2009 Sb. bude znovu zavedena instituce lichvářství. Lichvářství bude státem koncesováno a bude podléhat dozoru zvláštního útvaru národní banky. Každý, kdo bude chtít poskytovat spotřební půjčky, úvěry, kreditní karty a jinak nazývané peníze k projedení, bude povinen výslovně označit firmu dodatkem "koncesované lichvářství" nebo dodatkem obdobným. Například, První finanční, a.s., autorizovaný lichvář pro okres Beroun.
Vsadil bych si hodně peněz na to, že se zadlužování českých i moravských, většinou chudobných domácností obratem zastaví. Proč asi? Nikomu z nás nepřijde žinantní zajít si pro peníze do banky, záložny nebo firmy Cofidis. Ale k lichváři, to bude jiná. Už si živě představuji, jak bych veřejně ohlašoval, že místo do UniCredit Bank jdu pro peníze na pečené sele k lichváři. Ta ostuda.
Víte, každý tuší, že lichvář má v popisu práce sdírat z chuďasů kůži. Je to činnost politicky nekorektní, ale tradiční a státem už tisíce let podporovaná.
Málokdo si ovšem uvědomuje, že funkci lichvářů v moderní době převzaly různé instituce bankovní i jiné. Aby to ale vypadalo o něco lépe, už se tomu neříká lichvářství, ale kreditní karty, spotřební půjčky, leasingy, hotovostní půjčky a tak dále a tak podobně. Princip je ale stejný, sedřít kůži z nešťastníka, který nemá peníze, neumí počítat a chce nějaké to nablýskané nic. V minulosti mohl nešťastník chtít třeba nové botky pro slečnu, dneska bude nejspíš chtít ajfoun.
Nu a proto bude znovu zavedeno lichvářství. Bankovní ústavy budou dělat bankovníctví a lichvář z nás bude sdírat kůži.
Ale budeme ho mít rádi. Bude to s námi totiž myslet upřímně.
