Milion exekucí. A skutek utek.

Tak jsi byl vylosován, Františku. Vyhrál jsi jackpot. U obvodního soudu pro Prahu 4 má tvá exekuce pořadové číslo milion. Vyhráváš dvanáct sedmdesát a konopný špagát.

Už je to tak. Máme zlatou z olympiády, arcibiskupa pražského, sníh v březnu a skoro milion exekucí ročně. Kdo ještě neměl aspoň jednu, jako kdyby nebyl. Každým rokem nám přibude pár set tisíc postižených nešťastníků a zanedlouho bude v exekuci i sněžný muž a Anežka Česká.

K čemu nám to bude dobré? Dovolím si zdvořile navrhnout, že k ničemu.

Milion českých exekucí není nic jiného než důkaz alibismu, zbabělosti a ouřední zhůvěřilosti.

Většinou systém funguje takto:

Pan Alois, hotelový uklizeč v Nymburce,  jde koupit notebook. Na notebooku bude jeho synek Alois mladší pařit gamesy. Pan Alois tedy notebook nezbytně potřebuje.

Na koupi notebooku si pan Alois výhodně půjčí. Pán za přepážkou mrkne levým okem na jeho výplatnici a podá peníze. Za tři měsíce poté pana Aloise výhodně vyhodí z práce.

Nedlouhé poté pan Alois obdrží tři upomínky od banky, jednu od advokáta a dvě od soudu. Pan Alois upomínky neřeší, protože si je na poště nevyzvedne a na dveře mu nikdo nezaklepe.

Nu a máme tu exekuci. Exekuci provádí děsivý soudní exekutor. Obvykle pošle další hromádku papírů a pokusí se panu Aloisovi obstavit mzdu a zabavit peníze na účtě. Ani jedno se mu nepodaří, neb peníze na účtě pan Alois nikdy neměl a mzdu nemá. Exekutor tedy usoudí, že exekuce je zbytečná. Věřiteli vyúčtuje náklady a spis se uzavře.

Že to nemá žádný smysl? Ovšemže nemá.

Panu Aloisovi především nikdo neměl nic půjčit. Kdyby za ním pán od banky zašel domů, zjistil by, že u Aloisů nic není, rodina žije z ruky do huby a půjčené peníze vrátí bůhvíkdy.

Stejně tak panu Aloisovi neměl nikdo posílat potištěné papírky, honosně zvané upomínky. Pan Alois možná i něco zaplatí, ale pán z banky by za ním zase musel přijít domů, s panem Aloisem hodiny u kafe povídat o životě a nějaké drobné peníze si odnést.

Úplně stejně pak dopadne papír od exekutora. Pan Alois by i něco dal, ale to by se pan exekutor musel obtěžovat a pro peníze si dojít.

Vlastně je to jenom taková hra. Banky předstírají, že pečlivě půjčují peníze a pečlivě je vymáhají. Exekutorské úřady předstírají, že vykonávají exekuce. A pan Alois? Ten nic nepředstírá, ten prostě už posedmnácté v exekuci neplatí.

Chtělo by to, aby pán z banky nebo pán z úřadu nazuli pořádné boty a občas zašli k panu Aloisovi na kafe. Ale co byste chtěli po ouřadech. Pro ty by cesta byla dlouhá a Aloisovo kafe určitě otrávené.

Takže si zřejmě budeme ještě dlouho hrát a exekucí budou miliony. Jen ten skutek nějak utek.