Zaplatil jsem tuhle za benzín. Šest stovek paní u kasy, dvacet litrů naturalu sobě, tři sta šedesát korun státu. Stát potěšeně vrní.
Nechtěl bych být paní Věrou u kasy benziny na Smíchově.
Jednou k tomu nepochybně dojde. Přijde starší pán ve slušném obleku. Paní Věře dá tisícovku. Paní Věra mu podá dvě stovky zpátky a vytiskne mu daňový doklad.
Pán se zastřelí.
Jednou se to stát musí. Vlastně nevím, proč se to neděje dnes a denně. Na každé zapadlé čerpací stanici od Volar po Hrochův Týnec takové paní Věry vydávají podobné účtenky.
Zaplatíte šest set. Z šesti stovek si stát vezme na daních tři sta padesát sedm korun, šedesát devět haléřů přesně. Zbytek je váš.
Sluší se připomenout, že abyste vydělal těch šest stovek, musíte státu nejdřív odvést ještě další dvě, spíš tři stovky na dph a daních z příjmu.
Když si tedy chcete koupit benzín v ceně dvě stě čtyřicet korun, musíte státu nejdřív dát zhruba pět stovek na různých daních.
Napadají mě jenom dva důvody, proč se páni na benzinkách při pohledu na účtenku masově nestřílejí.
První, páni platí státu rádi. Jestli ale někdo platí státu rád na pandury, openkarty, generální štáb, padesát tisíc otravných policajtů, zbytečné dálnice, pomalé soudy, nesmyslné sociální dávky, dotace na vláčky, autobusy, Kocába, Lišku a vílu Amálku, pak je buď masochista, nebo blázen.
Druhý, páni neumí číst.
Vlastně existuje ještě jeden možný důvod, ten třetí vzadu. Prý existují slušní, správní lidé, občané, kteří se domnívají, že je slušné a dobré platit, neptat se a neremcat. A prý je jich hodně.
Inu dobrá, ovčane.
Kušuj a plať.
