Dlužím všem, okrádám, koho potkám, slibuju, kudy chodím a hlavně nikomu neplatím. Jsem Láďa taxikář, neplatič, podvodník a bonviván. A od Vás, pane, si půjčím taky.
Bylo by to dlouhé povídání, mám už dost přes padesát. Začátek ale není důležitý, nějak jsem vyrostl, oženil jsem se, měl jsem dvě děcka, začal jsem jezdit s dročkou. Manželka mně onemocněla, tak šla do léčebny. Pořídil jsem si milenku, s tou jsem měl další dceru. Táta umřel a máti se nastěhovala ke mně do baráku.
Jezdil jsem deset let s dročkou po Varech, celkem to šlo. Pak to začalo jít špatně, nevydělal jsem ani na náklady. Tak jsem přestal platit úvěr na auto, neplatil jsem za telefon a nadělal jsem ještě hromadu dalších dluhů, hlavně u kamarádů a u známých. Taky jsem občas něco prohrál na ruletě.
Dneska mám těch dluhů tak za dva miliony. Prostě když jsem někde měl dluh, tak jsem si na něho půjčil, a tak pořád dokola. Nakonec jsem si půjčil na dům, kde bydlí máti. Byla to nebankovní půjčka od Profinexu, tak jsem jim ten dům musel přepsat, a teď je jejich. Máti to ještě neví, s tou by to šlehlo. No co, ať jí to řekne Profinex.
Když jsem přestal platit, tak začali vymahači, soudy, exekutoři a tak různě. Vymahače posílám někam. Někde si se mnou dohodli splátkový kalendář, ale ty splátky jsou tak vysoký, že se stejně nedají platit. A kde se do toho připočítají ještě soudy a exekutor, tak je to hned dvakrát tolik. Mně je to jedno. Známí se se mnou soudit nebudou a barák nechám propadnout. Exekutoři mně nemají co sebrat a hlavně by mě nejdřív museli najít. Teď mě jeden otravoval, tak jsem mu poslal esemesku, že jsem se oběsil a že má prachy pod autem, tak dal pokoj.
Ale pořád to celkem jde. Nic moc neplatím, auto mně zatím nesebrali, pořád jezdím. Když přijdou k manželce, tak jim řekne, že tam vůbec nebydlím, že jsem u máti, a u máti je jenom vybydlený barák. Bydlím většinou u Kličkové, to je přítelkyně. O tom ví jenom policajti, takže tam žádná exekuce nepřijde. Taky mám u hájenky na Polomu chatu, to ví od Kličkové syn, nic tam ale není, jenom na přespání.
Co mně kdo může? Máti je stará, od té jsem dostal před deseti rokama stovku a teď dvacet, co si schovávala na truhlu, ta už nic nemá. Manželka měla vkladní knížku a na té už je jenom dvanáct tisíc, z invalidního jí nic moc nezbyde. Kličková mně chce vyhodit, že prý za mě nebude pořád něco platit, ale taky je jí přes čtyřicet, tak o nic nejde. Barák si můžou vzít od Profinexu, stejně jim zůstane.
Jenom jsem teď minulý týden musel obětovat tu mátinu dvacku exekutorovi, co mě našel u Kličkové a pak šel k máti, kde mám pořád zapsaný pobyt. Tomu jsem něco dát musel, jinak by vystěhoval Kličkovou a celý barák i s máti. Ale dvacka za půl roku, navíc když nebyla moje, to je pořád v pohodě.
***
Tím pro dnešek končí bonvivánův krátký příběh amorální, bohužel příběh skutečný. Takto to v české každodenní praxi funguje. Takových dobráků tady pobíhá spousty, možná statisíce. Divíte se? Co jiného lze očekávat v zemi, kde jsou inzeráty na nebankovní půjčky populárnější než reklama na sex?
Pouze zbývá dodat, že prostorný německý vůz taxikáře Ládi už s laskavou pomocí státní policie odjel do exekučních skladů. Movitosti ze tří bytů ho budou brzy následovat a bonvivána Láďu snad pomalu přechází smích.
