Vyvážené zpravodajství České televize

Už jsem se vzdala představy, že nový pan ředitel ČT alespoň něco ze svých proklamovaných zlepšení ve zpravodajství dovede do konce. Mnohokrát mě dopolední vysílání ČT 24 zvedlo ze židle, ale zase jsem si sedla, uklidňujíc se, že žádné výkřiky na blozích stejně nic nevyřeší.

Dnes se ale nemůžu udržet. Copak to řešíme a co se dokola objevuje ve zprávách? Složitá světová politická situace, abych nekřivdila. Krize. Bojujeme taky s korupcí. Tržby v souvislosti s Valentýnem rostou. Další zpráva, která se táhne dnešním vysíláním jak červená nit, je připomínka amerického náletu na Drážďany 14. února 1945. Lidé si jej tam připomněli happeningem včera večer. Redaktorka si dokonce pozvala historika, aby divákům celou událost přiblížil. Pořád jsem čekala, kdy padne alespoň jedna věta, že jako vedlejší produkt tohoto náletu zničila americká letadla část hustě obydlené Prahy: Radlice, Vinohrady, část Nového města s radnicí, Emauzy i s nemocnicí, dále Pankrác a Vršovice. Zahynulo přes 700 lidí a téměř 2000 bylo vážně zraněno. Kromě obytných domů letadla nezasáhla žádný cíl, který by mohl sloužit Němcům. Pokud netrpím hluchotou, neslyšela jsem v tom hovoru před polednem nic. Pokud to zaznělo někdy dřív, omlouvám se, ale jako součást stále opakované zprávy nezazněla tato informace nikdy. Proč, fakt netuším. Nestojí za to tenhle fakt připomenout? Vždycky mě může ranit mrtvice, když vidím v různých rozhovorech, jak si dnešní středoškoláci jsou schopní plést rok 1968 s listopadem 1989, jak si pletou první a druhou světovou válku atd. Vlastně se jim ani nemůžeme divit. Historie je hodně ohebný vědní obor, jak my, dříve narození víme a který byl, je a zřejmě bude servírován podle potřeby. Jen nevím, jak je možné, že nikdo zpravodajství na ČT 24 z obsahové vyváženosti trochu nehlídá. Někdy mám dojem, že se chovají tak, jako by byli přesvědčeni, že se na ně stejně nikdo nedívá. Možná, že za chvíli budou mít pravdu.