Národní divadlo? No a co má bejt?

Tak máme v tom politickém napětí další osvěžující skandálek: odvolali nám ředitele Národního divadla. Dívali jste se v pátek na rozhovor Daniely Drtinové s ministryní kultury Alenou Hanákovou? Můžete litovat, jestli ne a určitě to napravte a podívejte se na internet.

Schválně, kolikrát vyslovené slovo „proces“ napočítáte. Mě to přestalo bavit po třicítce. Pochopila jsem ale, že v Národním divadle nejde o to, aby fungovalo, ale aby se tam nastavily jakési blíže nespecifikované tajemné procesy, které mají zajistit taky nevím co a to byl důvod k odvolání ředitele. Nastavoval je prý pomalu. Patřím ke generaci, pro niž Národní divadlo bylo opravdu nejvýznamnější divadlo ve státě, ve kterém hráli vynikající herci, zpívali špičkoví zpěváci a tančili stejně vynikající tanečníci. Pro každého umělce tehdy znamenalo angažmá v Národním vrchol kariéry a neodcházelo se z něj. To už dávno neplatí, nejméně několik desítek let, odhadla bych tak aspoň čtyřicet. Taky diváci už dávno nepovažují toto divadlo za nejlepší divadelní scénu. Myslím, že to není žádná tragédie, současná kulturní scéna je pestrá a vzdor neblahé finanční situaci existuje řada malých divadel, která mi přirostla velice k srdci a Národní upozadila. Dramaturgie Národního divadla mě řadu let také ne zcela oslovuje a některé inscenace opery jsem opravdu viděla jen jednou – poprvé a zároveň naposled. Necítím se také povolána k tomu, abych odhadla, jaká škoda vznikne, když ředitel Černý odejde. A nejde taky vůbec o to, že ho ministryně odvolala. Každý řídící pracovník jmenovaný do funkce je odvolatelný, dokonce nepletu-li se bez udání důvodu. Co je ale opravdu zarážející, je způsob odvolání. Pokud má Ondřej Černý mandát do března příštího roku, mělo být už dávno uzavřené výběrové řízení na nového ředitele a jméno nového ředitele jsme měli všichni znát. A na těch pár měsíců opravdu nemělo smysl vedení divadla měnit. Je přece jenom rozdíl, když se střídají například uklizečky, ty si předají hadr, kýbl a koště a je hotovo, ale ředitel velkého divadla? Neměl se náhodou už podílet třeba na dramaturgickém plánu? Představit svou vizi? (Omlouvám se všem uklizečkám, jejich práce si vážím, jen mě jiné povolání nenapadlo.) Paní Hanákovou to nevzrušuje, to je toho, že ve většině civilizovaných zemí to takhle funguje. Chápu hlasy z řad umělců, kteří volají po jejím odvolání. Ale ruku na srdce: nezdá se vám, že v téhle vládě je to už jedno? Že se tam současná ministryně v pohodě ztratí? Před chvílí jsem si přečetla její obhajobu z úst pana Gazdíka, který taky dovede často pobavit. Prý jí nic jiného nezbývalo, šlo totiž o policejní vyšetřování! No vida, a zase spiknutí! Tak na závěr ještě přidávám jednu šeptandu, která šla kulturním světem při rozjezdu slučování Národního divadla se Státní operou a na kterou se teď nějak zapomnělo: šlo prý také o budovu Státní opery: prý na její zprivatizování byl vážný zájemce. Uvidíme… uvidíme.