Díky, paní Adamová!

Když jsem byla ještě dítě, vzala mě maminka do divadla ABC na Návštěvu staré dámy. Byla jsem odmala zvyklá chodit do divadla na hry, kterým jsem moc nerozuměla, protože když vybouchl jako doprovod táta, byla jsem na řadě vždycky já.

Ta hra mě ale tentokrát opravdu dostala. Hlavně dva herci v hlavních rolích: Jaroslava Adamová, jako stará multimiliardářka Klára Zachanasjanová (bylo jí tenkrát 35 let!!!) a Felix le Breux, jako její milenec Ill, kterého Klára přijíždí do rodného města zlikvidovat za dávnou křivdu. Moje dětská hlava si děj přebrala, jak jen dovedla, ale od té doby oba tito herci patřili k mým oblíbeným. Dodnes slyším, jakým mrazivým hlasem s podtextem ironie říká „protéza“ o většině svých končetin, kterých se její exmilenec dotkne. Ostatně uznání za roli si vysloužila i od autora F. Dürrenmatta, který přijel na premiéru. Ty dnešní články o herečce jsou tak neúplné! Nikdo se víc nezabývá právě jejím divadelním působením. Tak dovolte, abych přidala alespoň já, svých pár vzpomínek na několik rolí, které mám pořád ve své duši. Jaroslava Adamová se narodila 15. března 1925 v Praze. Už za války hrála v divadle Větrník a na několika dalších divadelních scénách. V roce 1955 ji angažoval Jan Werich do svého Divadla satiry, které se v roce 1955 přejmenovalo na Divadlo ABC. Krátce po odchodu Jana Wericha se ABC stalo jednou ze scén Městských divadel pražských a Jaroslava Adamová jednou z jeho nejvýraznějších tváří. Není pravda, že jí zakázali soudruzi hrát v Národním divadle, jak píše jeden z blogerů. Městským divadlům pražským byla paní Adamová věrná celý život a divadlo i diváci si ji hýčkali. Byl tam tenkrát úžasný soubor: Dana Medřická, Marie Rosůlková, Irena Kačírková, Stella Zázvorková, Jarmila Švabíková, Jarmila Smejkalová, Jiřina Bohdalová, později přibyly Alena Vránová, Libuše Švormová, z pánů Václav Voska, Svatopluk Beneš, Radovan Lukavský, Rudolf Hrušínský, Josef Bek, Lubomír Lipský, Eduard Dubský, Bedřich Vrbský, za pár let se k pánům přidali například František Němec a Petr Kostka – omlouvám se tisíckrát všem, na které jsem nevzpomněla. A na co ještě vzpomínám? Na Drahého lháře. Úžasná korespondence G. B. Shawa s herečkou Patricií Campbellovou zpracovaná ve skvělou konverzačku. Hru režíroval významný režisér Ota Ornest a dočkala se 150 repríz. G. B. Shawa hrál právě Felix le Breux a mezi těmi dvěma to pěkně jiskřilo! Režie Oty Ornesta jsou za většinou úspěšných inscenací divadla. Byl to právě on, kdo na víc jek deset let vtiskl svým rukopisem divadlu výraznou podobu. Nemůžu taky nikdy zapomenout na Heddu Gablerovou paní Adamové. Tak tu tvrdou, ale nešťastnou ženu polidštila! Inscenace byla pozoruhodná také tím, že tam hrála mladá Jiřina Bohdalová paní Elvstedovou, tedy snad jedinou opravdu vážnou roli, kterou tato herečka ztvárnila. A do třetice inscenace Oty Ornesta: Mouchy J. P. Sartra, kde hrála paní Adamová tragickou postavu Elektry, v níž jí byl bratrem Orestem velmi mladý František Němec. A Albeeho Křehká rovnováha a Claire! Opět dodnes slyším, jak říká „Jsem alkoholička za záliby!“ Ach jo, je mi to líto, že už tak skvělou herečku neuvidím! Ale díky za všechny ty krásné večery s vámi, paní Adamová!