Nestěžuji si, nezoufám si, nenadávám,...protože vím, že někteří pěstouni mají větší záhul, bolestivější trápení v duši, jsou na tom hůř, jsou mnohem více bezmocnější než já.
Jo, jo, děti to je radost!
Před 14 dny jsem si vyzvedla ředitelskou důtku pro svého jedenáctiletého syna pro opětovnou drzost, vulgarismy, agresivní chování vůči spolužákům i učitelům. Když jsem mu doma zase domlouvala, začal vyřvávat, že jsme si z něj všichni udělali terč svých provokací...
Dnes ve 13.00 hod jsem si šla pro ředitelskou důtku pro mého dvanáctiletého syna za krádež kazet a CD s pohádkami, papírů, sešitů, propisek a izolepy. V neděli, dvě hodiny po přiznání se k tomuto činu v rodinném kruhu omdlel a od té doby je psychicky na dně. Zvažuje sebevraždu...
Má šestnáctiletá dcera v pondělí ukradla z lednice dva tácy s párkama, co jsem měla připravené na večeři, propašovala je do školy a tam tajně, asi na záchodě, snědla. Večer se přiznala, na druhý den odpoledne vše odvolala...
Spolužák mé nejmladší dcerky po třech letech ve stejné třídě s ní ještě nepochopil, že s mou dcerou se nesmí žertovat a vzal jí na hřišti míč. Vyfackovala jej za to...
Má dvanáctiletá dcerka vedla na velmi slušné úrovni s psycholožkou rozhovor na téma krádeže, vehementně takové jednání odsuzovala a přesvědčivě zdůrazňovala, že ona přece ví, že se krást nemá. Před měsícem čorla prachy na stole ležící, připravené na nákup...
Včera večer jsem podepisovala poznámku v žákovské mého desetiletého syna, že je drzý a ruší ve vyučování. Bylo mi synem vysvětleno, že nejprve paní učitelka zadala stranu a cvičení domácího úkolu a pak řekla, že si mají napsat do sešitu první větu z tohoto cvičení. Syn se ohradil, že sama před chvilkou řekla, že to mají za domácí úkol, a tak on to teda dělat ve škole nebude, až doma. Co řekla, platí!...
S patnáctiletou dcerou jsem předevčírem zase měla rozhovor na téma: ukončená povinná školní docházka a přijímačky na odbornou školu s tím podtextem, že ale nemůže o pololetí propadat ze tří předmětů. Byla jsem dcerou požádána, abych napsala nějaký ten dopis, že jí učení moc nebaví a pak jej přiložila k přihlášce na učňák...
Vůbec se netěším na pohovor s psycholožkou, která na jedné straně poukazuje na těžký život deprivovaných dětí, na tu obtížnost při snahách zařadit je do společnosti, na druhé straně mi sděluje, že má pěstounská péče je nedostatečná, nevedu děti správně, nejsem k nim dostatečně citlivá, jinak by přece nedělali, co dělají ...
Zřejmě to samé pak dotyčná sdělí vyšším zástupcům a zase půjdu na kobereček, abych si vyslechla vše ještě jednou...
...No, nic. Tak zase v nejbližších dnech udělám rodinné sezení, pokusím se potisící všem domluvit, udělám opět přednášku o slušném chování a jednání, probereme krádeže, lhaní, podvody, zapírání, a to se vším, co k tomuto patří. Každého zvlášť pak vyzdvihnu před ostatníma pochvalou jeho kladných hodnot a ubezpečím jej, že nadále jej mám ráda a má v mém srdci svoje místečko, ve kterém si jej hýčkám a chráním...
-------------------------------------------------------------------
Vše předešlé jsem psala jen a jen proto, že je mi ze všeho docela i někdy smutno a chtěla jsem to někomu říct...
Takže si jen přečtěte a zapomeňte. Díky.
