Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají!...ale já bez dětí neodejdu!!!

   Před šesti léty jsem se rozhodla radikálně převrátit svůj dosavadní jednotvárný život. Dlouho jsem přemýšlela, váhala jakým směrem se vydám a nekonečné přemítání vyústilo v navázání kontaktu se zařízením pro výkon pěstounské péče. Pohovory, psychotesty, stáže v obdobných zařízeních, praxe v dětských domovech a kojeneckém ústavu, všechny odborníky přesvědčily, že jsem vhodnou kandidátkou pro roli zákonného zástupce - matky pro děti v pěstounské péči. Organizace mne po závěrečných náročných testech přijala.

   Svoji novou životní roli jsem začala se třemi dětmi. Bez 14-cti dnů do roka přibyly k našemu seskupení další tři děti a po půlroce jsme přijali mezi sebe nejmladšího brášku první sourozenecké skupiny, protože jeho náhradní pěstounská rodina již nebyla ochotná tolerovat a snášet jeho agresivitu a byl by se tak jinak vrátil do dětského domova. Celkem tedy 7 dětí a jeden dospělý společně vytvářejí seskupení, kterému se říká rodina.

   Můj zaměstnavatel mi poskytl k výkonu pěstounské péče nejen ekonomické zázemí, nýbrž i zázemí odborné v poskytování služeb pedagoga, psychologa, sociální pracovnice, a to v případech, kdy si nebudu vědět rady. Nu, a abych si náležitě mohla odpočinout a nabrat fyzických i psychických sil, které zákonitě ztrácím při výkonu tak odpovědného "povolání", zaručil se mi v přílohách k pracovní smlouvě, že mohu čerpat jeden den v týdnu co by den osobního volna, který bych si strávila dle své libosti. Smlouvou bylo dále povoleno a s vedoucím ujednáno, že si mohu volné dny sloučit do jednoho jediného bloku za měsíc, získat tak 4 dny volna v kuse a odjíždět na zotavenou do 250 km vzdáleného vlastního domova, kde mám zakoupený jednopokojový byt. Po celou dobu mé nepřítomnosti v místě mého "pracovního výkonu" organizace poskytne, zajistí dohled nad mými dětmi i domácností tetou.

   Co se týče dovolené, zaměstnavatel mě ubezpečil, že v období týdenních jarních prázdnin zajistí pro děti pobyt v některém rekreačním středisku a totéž učiní v období hlavních letních prázdnin po dobu 14-cti dnů. V těchto časech budu čerpat řádnou dovolenou, bez dětí. Protože však výkon naší práce je opravdu velmi vyčerpávající, poskytne mi možnost využít i týdenního relaxačního pobytu navíc dle svého výběru, na který přispěje finanční částkou...

   ...A jak je to v reálu?

   Týdenní jarní pobyt trvá většinou 5 dnů, přičemž v prvém dnu se odjíždí kolem 8 - 9 hod a v posledním dnu se přijíždí kolem 12 - 15 hod, takže den "dovolené" je jaksi navrtán. Protože není zabezpečen dostatečný počet dospěláků na hlídání dětí, zásadně se nemohou akce zúčastnit děti mladší 6-ti let a už vůbec né takové, které vyžadují zvláštní nebo zvýšenou péči. Pro zajištění stálého programu je pobyt dětí poslední 2 roky podmiňován lyžařským kurzem. Pokuď mám dítě, které se na lyže bojí nebo se mu prachobyčejně na lyže nechce, mám smůlu - dítě je se mnou a žádný náhradní termín dovolené bez dětí si nelze vybrat.

   Obdobná situace nastává v letních měsících. Pravda, organizace přispěje na letní tábor na každé dítě finanční částkou, ale zajistit si jej musím sama. Opět se ale dostávám do situace, že dítě mladší 6-ti let nemám kde umístit a taktéž dítě starší 15-ti let nemá možnost pobytu na letním táboře. S umístěním dětí se zvláštní nebo zvýšenou péčí na nějakém letním táboře nemám už vůbec žádnou šanci. Ani v tomto případě organizaci nezajímá, že slibovanou dovolenou bez dětí nemohu realizovat.

   Co se týče relaxačního pobytu - nejsou peníze, tudíž nelze vyhovět. A i kdybych si rekreaci uhradila z vlastních zdrojů, tak má žádost o svolení ztroskotá na argumentu, že mám problematické děti a tety se k nám bojí chodit pracovat.

   Ze stejného důvodu mi byly odebrány i 4 dny volna v kuse v průběhu měsíce, které jsem využívala k odpočinku ve 250 km vzdáleném vlastním jednopokojovém bytě. Je mi dovoleno čerpat jenom dny dva / ty tety ustojí/.

   Mohu a také jsem se vzdala nároku na dovolenou v průběhu jarních prázdnin. Náhradní termín nežádám...Mohu a také jsem se vzdala nároku na dovolenou v průběhu letních prázdnin. Náhradní termín nežádám...Mohu a také jsem se vzdala "vstřícnosti" na relaxační ozdravný pobyt.

   Nemohu se však smířit s tím, že dva dny volna v kuse za celý měsíc mají být dostatečným prostorem pro načerpání nových fyzických i psychických sil, pro "dobití baterek" a znovuvzkříšení elánu i chutě do "práce" se sedmi hluboce deprivovanými dětmi. Cesta autem ke mně domů trvá 4 hodiny, vlakem 7 hodin, ale i 12 hod. V zimním období mám v bytě 7°C a než zatopím a zahřeji stěny, tak kolikrát do 2 hodin v noci drkotám zuby. A pak musím hlídat kotel roztopený, abych udržovala teplotu v bytě na přijatelnou míru. Mám v místě svého domova přátele a kamarády, které ráda vidím a povídám si s nimi. Mám přátele a kamarády i ve 25 km vzdáleném městě a také je občas ráda vidím a povídám si s nimi. Mé doma je umístěno v nádherné krajině plné lesů a neskutečných přírodních zákoutí a miluji procházky v takových místech. Jedině doma si opravdu náležitě odpočinu...Při návratu k milovaným dětem zažívám radost z brzkého setkání s nimi, ale zároveň prožívám i bolest, že opouštím na předlouhý měsíc milované přátelé i kraj. Při dvou dnech volna moc toho nestíhám.

   Vím, že můžu z organizace odejít a odstěhovat se domů, ale JÁ již není jeden, nýbrž 8 lidí. Jsme rodina a v mé osobě děti vidí jistotu, oporu, porozumění a bezpečí. Neumí dávat najevo své vřelé city a o to víc si vážím, když mi dokázali říct, že jsem to nejcennější, co v životě mají. Neopustím je!!!...Ale 8 lidí se do jednopokojového bytu opravdu nevejde. Musela bych koupit buď větší byt nebo nějakou obyvatelnou nemovitost. To ale zase narážím na nedostatek finančních prostředků k zakoupení něčeho takového, co by bylo prostorově vhodné pro nás všechny. Nemám 3 000.000,- Kč, nemám ani milion a hypotéku mi nedají. Již jsem se ptala. Holou skutečností taktéž je, že bych dětem ztížila dosavadní životní podmínky dojížděním do školy, k lékaři, za kulturou i zábavou. Větší děvčata by musela přes týden pobývat na internátu, což by pro ně bylo, s ohledem na jejich deprivaci, doslova a dopísmene psychickým šokem.

   ...Jsem z toho všeho již přes rok ve stresu a vyhlídky na zlepšení situace nejsou prakticky žádné. Ba naopak. Mohou se ještě zhoršit. Trpím nespavostí, cítím vyčerpání, nervy mám na špagátu, nehýřím již žádným optimismem. Zatím se mi ale stále daří před dětmi své napětí skrývat. Jak dlouho?

   A psycholožka mi řekla: "Zajděte si k terapeutovi".

   A řídící mi řekla: "Šla jste k nám dobrovolně".

   /Taky bych ráda něco  řekla, ale musím, s ohledem na děti, držet pusu!/