Pan Jiří Brady neobdrží u příležitosti státního svátku 28. 10. vyznamenání na Pražském hradě. Jsem tomu velmi rád.
Nemá cenu se rozepisovat o sporu, zda-li pan prezident vydíral strýce ministra Hermana. Totiž nabídkou obchodu – ministr Herman se nesetká s dalajlámou a prezident „výměnou“ dekoruje jeho strýce J. Bradyho. Kdo má uši k slyšení a rozum k uvažování, celkem snadno rozliší, má-li pravdu mluvčí prezidenta, nebo kmet, který prošel Terezínem, Osvětimí, přežil Pochod smrti, držitel Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Spolkový kříž za celoživotní úsilí týkající se obrany lidských práv a svobod) či Order of Ontario.
Věřím, že tento statečný muž neudělení vyznamenání unese. Zejména ve prospěch nabídky rozlišení hodnot pro naši současnou společnost. Vyznamenání obdrží jiní. Třeba Daniel Hůlka. Tyto momenty vnímám jako lakmusový papírek, test našeho vztahu k hodnotám.
Sledujme pozorně, kdo z pozvaných nalezne odvahu a 28. října se nezúčastní slavnostního aktu. Pro koho je pravdomluvnost a čest, poctivost a bezelstnost víc, než získání přízně mocného. Pro koho jsou ohnutá záda a legitimizace pokřivenosti stylem života a vyznáním vlastních hodnot. Bez ohledu na slova o slavení státního svátku – ten se dá důstojně slavit i jinde a jinak, než na Hradčanech.
A tak se těším na tento test. Kdo z politiků, akademiků, umělců či církevních hodnostářů přijme pozvání a objeví se 28. 10. ve Vladislavském sále? Třeba nám to o naší elitě něco řekne. Třeba i my skrze toto procitneme a budeme moci snáze oddělit zrno od plev. Třeba uzříme, že tolik potřebná elita (vzor) společnosti ve skutečnosti elitou není, a že skutečnou elitou jsou ti, které jsme dosud přehlíželi či podceňovali.
Kdo má oči k vidění, ať vidí.
