Odvaha k radosti

Z čerstvého výzkumu důchodových systémů světa vyplývá, že Česká republika patří k nejstabilnějším na světě. Jsme patnáctí z více než dvou stovek států světa. Máme se lépe, než si připouštíme.

(http://zpravy.aktualne.cz/finance/ceske-duchody-patri-k-nejlepsim-na-svete-zebricek-statu/r~b95b6f90b38811e4b6d20025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-18)

Ovšem kdybychom u nás měřili míru spokojenosti či absence závisti, pak bychom v českém dolíčku dost možná tak dobře nedopadli. Radost, spokojenost a optimismus si za peníze nekoupíme, i kdybychom měli nejvyšší důchody na světě. Z toho plyne, že se můžeme mít lépe, aniž by nás to stálo jedinou korunu. Ale můžeme se mít i hůře, přestože budeme navyšovat důchody nad švýcarské výšiny... Je to v nás a ne v ekonomice a tučných úsporách na našich účtech.

Můžeme si koupit dům. Ovšem nikoli domov. Přízeň, ale ne přátelství. Zábavu, ale ne radost. Lék, ale ne zdraví. Knihu, ale ne moudrost. Bibli, ale ne víru. Sex, ale ne lásku. Hodiny, ale ne čas. Výhody, ale ne požehnání...

Vadí mi, jak se my sami, politici i média ženeme za tím, co ke spokojenosti nevede. Máme se tak dobře, jako nikdy dříve v dějinách. Míra našich hmotných požitků je nebývalá, jistoty dnešních penzistů zřejmě vyšší, než budou u našich dětí. Zdravotnictví špičkové světové úrovně. Válku nepamatujeme my, ani naši otcové. Naši dědové pak z let batolecích. Kdy to naposledy u nás bylo? Přesto přetrvává jakási „blbá nálada“.

Přeji nám všem odvahu více se radovat a být spokojenějšími, usmívat se na lidi kolem sebe a přát úspěch sousedovi. Pak třeba zahlédneme, jak skvěle se máme. A volme konečně politiky, kteří neslibují ekonomické výšiny, ekonomické (pseudo)jistoty, bezbřehé navyšování důchodů a sociálních dávek na dluh budoucnosti. Ale takové, kteří nabízejí cestu k radosti a spokojenosti. Kteří namísto k příštím volbám hledí k příštím generacím. Ale které? Snad ty, o nichž platí, že strom se pozná po ovoci...