Chci být zabit

V těchto dnech zveřejnil poslanec J. Zlatuška (ANO) spolu s dalšími záměr návrhu „Zákona o důstojné smrti“. Pod tímto návrhem se ukrývá legalizace zabíjení slabých a nemocných...

... ať již v podobě asistované sebevraždy (pomoci někomu, aby sám ukončil svůj život), nebo v podobě eutanázie (zabití nemocného lékařem).

Rozumí-li navrhovatelé důstojnou smrtí asistovanou sebevraždu a eutanázii, pak lze legitimně vyvozovat, že v jejich pojetí jiný způsob úmrtí je nedůstojný. Nedůstojné je tak zemřít přirozenou smrtí v rodinném kruhu mezi nejbližšími či v hospici? Nedůstojná je hrdinská smrt, kdy hasič nasadí život v plamenech za záchranu druhého? Jsme vystaveni zkouškám útoků na podstatu našeho lidství.

Domnívám se, že snah o umožnění zabíjení lidí bude přibývat. Populismus je silnou motivací pro jednání řady politiků. Získání přízně nadbíháním většině vedlo kdysi k pádu Římské říše… Dovoluji si tedy přispět některými postřehy a zkušenostmi, jako výzbroj k bránění zlu.

Dystanázie. Tzv. zadržená smrt; zamezení přirozenému a důstojnému umírání díky technické dokonalosti současné medicíny. Toho se lidé ve skutečnosti bojí nejvíce. Díky tomuto strachu volají lidé po zabití sebe sama či asistované sebevraždě. Řešením je odstoupení od marné léčby. Je to legitimní postup, právní řád v ČR jej umožňuje, ale je málo využíván (strach lékařů, forenzní důvody…). ČLK v Doporučení č. 1/2010 k postupu při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní uvádí: Omezit poskytování marné a neúčelné léčby v situacích, v nichž se lze na základě odborného medicínského posouzení odůvodněně domnívat, že přínos zahájení nebo pokračování v dané léčebné metodě s ohledem na zdravotní stav nemocného nepřevažuje nad rizikem komplikací, bolesti, diskomfortu a strádání pro pacienta a nedává možnost příznivého ovlivnění zdravotního stavu nebo záchrany jeho života. …odborně podložené a náležitě zdokumentované nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby je v souladu s etickými principy medicíny a platnými právními předpisy… Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby nesmí být zaměňováno za eutanázii. O kus dále říká, že nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby neznamená omezení pacienta na jeho právech, ale naopak je sledován zájem pacienta tak, aby nedošlo k porušení základních medicínských a etických principů včetně nechtěného nedůstojného prodlužování umírání. Smrt, která je výsledkem přirozeného průběhu onemocnění, nemůže být považována za nepříznivý výsledek zdravotní péče,  …je v souladu s etickými principy medicíny a existujícími právními předpisy České republiky,

Zkušenosti. V hospicích ČR ročně zemře cca 5 000 osob. Víme, že netrpí-li pacient bolestí, nemá důvod volat po eutanázii. V hospicích takový vážně míněný případ volání nezaznamenáváme. Občas se stalo, že byla tato myšlenka vyslovena. Vždy se však jednalo o projevy nefyzické bolesti (strach z umírání, strach z bolesti, výčitky svědomí, obavy z toho co přijde, rozvrácené vztahy v rodině atd.) - tj. projevy bolesti duševní, duchovní a sociální. Všechny jsou léčitelné. Z hospiců to víme, neboť po vstupu psycho-socio-spirituální péče toto „volání po zabití“ odeznívá. Rezignace či neznalost a neschopnost některých „odborníků“ tyto symptomy zvládat a léčit nemohou být argumentem pro uzákonění eutanázie. Hlavními důvody žádostí pacientů o eutanazii nejsou bolesti a tělesné obtíže. Nemocní uvádějí především důvody jako pocit ztráty důstojnosti a smyslu života, osamělost, opuštěnost a obavy, že jsou přítěží pro ostatní. „Jde tedy o těžkosti pramenící z oblasti sociální a spirituální, které nabývají na ostrosti. Věříme tomu, že v těchto situacích jde o svobodnou, autonomní žádost? Nejde naopak o její ztrátu?“ (prof. MUDr. M. Munzarová, CSc.)

„Psychika nemocného se každý den mění. Opakovaně jsem ve své praxi zažil, že mě jeden den pacient žádal ‚pane doktore, už to konečně ukončete‘, ale druhý den už tak lpěl na životě, že to bylo až neuvěřitelné“(Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.)

Poznámka stranou - sebevrahy na mostě vždy zachraňujeme a skok jim rozmlouváme... Jiným však budeme tento „skok“ umožňovat, doporučovat a pomáhat k němu?

Legislativní zajímavosti. §13 odst. 1 zák. 48/1997 Sb. O veřejném zdravotním pojištění: Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav. Nyní bychom doplnili co? Např. Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav nebo ukrátit život?

Zák. č. 372/2011 o zdravotních službách v § 2 říká, že Zdravotní péčí se rozumí soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem předcházení, odhalení a odstranění nemoci…, udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního stavu, udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení… a nově bychom pak doplnili např. Ukončení života pacienta zabitím na jeho žádost? Zcela záměrně uvádím břitkou terminologii a nikoli eufemismy, jež zakrývají podstatu věci.

Námitky. Právní akt je platný jen tehdy, je-li proveden svobodně, vážně, s absencí omylů a tísně. Vyhovuje platnosti aktu (vyhovění žádosti o usmrcení) pacient v terminálním stádiu, ovlivněný svým stavem, pod vlivem léků (např. opioidy), často v momentální v depresi, pod tlakem některých příbuzných atp…? Listina základních lidských práv a svobod říká, že každý člověk má právo na život; nemůže se jej sám vzdát, zbavit a nikdo nemůže být k tomu nucen (jako mrtvým nám je svoboda k ničemu).

Realita. Odborné studie říkají, že až 70 % lékařů, kteří se podíleli na nějaké formě eutanazie nebo asistované sebevraždy, uvádí závažné psychické obtíže a morální dilemata, a v daných výkonech většina lékařů nepokračuje (Ptáček R.: Psychologické kontexty eutanázie. In.: Eutanázie – pro a proti, Grada 2012).

Na základě těchto zjištění se lze domnívat, že asistence lékaře na jakékoli formě eutanazie či asistované sebevraždy má zásadní škodlivé dopady na jeho psychiku. Statistiky např. uvádějí, že u lékařů mužů je o 70 % vyšší pravděpodobnost sebevraždy, u lékařek žen pak až o 250 % než u jiných profesí… (American Foundation for Suicide Prevention: Physician Depression and Suicide Prevention 2002)A do toho všeho na lékaře navalíme odpovědnost za provádění (schvalování, asistenci) eutanázie…?

Návrh poslance Zlatušky a spol. předpokládá, že zabíjení lidí by uskutečňoval lékař. Znamená to, že na lékařských fakultách kromě vyučovaných předmětů jako anatomie, chirurgie, či kardiologie aj. zavedeme též předmět zabíjení? A v nemocnicích bude nad vchody na jednotlivá oddělení vedle nápisů Interna, Porodnice, Ortopedie také Porážka?

Denně se setkávám s umírajícími. Na téma hovořím se starými i mladými. Ukazuje se, že pro eutanazii jsou zejména mladí lidé a lidé, kteří nemají s umírajícími žádnou zkušenost, případně mají zkušenost negativní, kdy jim doma umíral třeba prarodič v bolestech a oni ho nemohli té bolesti zbavit. Řešením této situace je však moderní paliativní a hospicová péče.

Tolik vzorově adorované Nizozemí má dnes již několik desítek let zkušeností s řízeným zabíjením lidí. Již v roce 1991 zpráva tzv. Remmelinkovy komise uvádí, že posuzovala téměř 9 tisíc „těchto“ úmrtí. Výsledek? 1000 případů, kde došlo k ukončení života bez žádosti pacienta (aniž by s ním toto téma někdo otevřel)!

Nenechme se opít rohlíkem. Alternativu máme. Společnost nepotřebuje eutanázii, ale kvalitní paliativní péči.