Z měšťačky vesničankou - krok čtvrtý

Jsme o další krůček blíž ke stěhování!

Ve čtvrtek se nám konečně podařilo podepsat předkupní smlouvu a oparafovat smlouvu kupní. Sice přesně nevim, co to znamená, ale prý je to záruka stěhování do konce roku. Jen doufám, že na svátky vánoční už budeme aspoň týden v novém. I když možné je opravdu všechno a to i fakt, že se klidně můžeme začít stěhovat až 23.12. ...

V úterý se bude podepisovat smlouva na prodej našeho bytu, abychom konečně mohli začít přesouvat peníze. Je to docela komplikovaný kolotoč, takže se ho ani nepokusim popsat. Prostě mi potřebujeme, prodávají potřebuje, kupec potřebuje... Ale zatim nikdo nic nemá a nic se nemůže pohnout z místa. Snad už v úterý nebude nic bránit podpisu, aby se věci dali konečně do pohybu.

Oknařům zbývá ještě jedno patro. To je velmi dobrá zpráva, zvlášť když vezmu v potaz to, že se k nám stěhují noví lidé a šance chytnout si výtah je skoro záporná. Nejjednodušší je to hodně brzo ráno, dost pozdě večer nebo o víkendu, ale to většinou stejně nikam nespěchám. Dobré taky je, že konečně přestane ten strašlivej randál, kterej nás budí každý všední den.

Taťka si vybírá novou digitální kameru, aby mohl zdokumentovat přerod baráčku a mamka se učí se svým novým foťákem, protože má pocit, že fotka bude lepší než film. A já si myslim, že když budou dokumentovat oba, bude to ještě lepší. Hlavně proto, že já jsem svůj foťák nějak rozhasila, takže fotky jsou krapet neostré. Vlastně všichni, kdo se chceme stěhovat, máme nějaký zaznamenávací stroj, ale asi bude stejně tolik práce, že na nějakaé dokumentování nebudou myšlenky...

Zatím v mých pocitech převažuje pocit těšení se, ale už se pomalu začínám bát toho dojíždění. Hlavně proto, že si asi budu muset udělat řidičák...