Z měšťačky vesničankou - konečně vesnice

Po dlouhé odmlce zaviněné stěhováním (konečně), mám chvilku času sepsat, co všechno se změnilo. A že toho není málo...

Byt jsme definitivně opustili v pondělí 23.3.2009. Všichni jsme to obrečeli, někteří tajně, jiní se nestyděli a loučili se veřejně. V prázdném bytě se v šechno podivně rozléhá a všechno najednou vypadá strašidelně a cize. Nenechali jsme tam vůbec nic. Nová majitelka má v plánu celkovou rekonstrukci, takže jsme odvezli i kuchyňskou linku... Jediné, co jí tam zbylo byla vana a záchod. A velký květináč na balkoně, ve kterém si holubi každoročně dělají hnízdo. Když jsme odjížděli, měli tam už první vajíčko. Paní slíbila, že je nevyžene, tak doufám, že slovo dodrží.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 A teď jsme už skoro měsíc na vesnici...

 Nejhorší byla první noc. Co první noc, první večer. Nikdo ještě nevěděl, jak dlouho nám vydrží teplá voda a vana byla čerstvě postavená, tak jsme se na ní báli i křivě podívat... První noc byla všem zima. Snad jedině Roxy ne, která si i přes zákaz vlezla ke mě pod peřinu.

Postupně  si ale zvykáme a po týdnu dokonce nepotřebuju župan, když chodím po baráku v pyžamu! 

Nejrychleji si zvykla Roxy, která dává celé vesnici jasně najevo, komu to tam patří. Celé dny běhá po zahradě a štěká a vrčí. Dává si jenom krátké čur pauzy. Domů se vrací tak unavená, že si sotva vyskočí do křesla, kde má ustláno na ovčí kůži a téměř s dopadem usíná. Aspoň máme klídek a můžeme se věnovat svým zvrhlostem. Já šiju medvídky, přítel barví figurky. Radost na nás pohledět, jak jsme oba pěkně produktivní.

Samozřejmě než jsme mohli začít vůbec něco dělat, bylo nutné vymalovat a zútulnit alespoň jeden pokoj. Což se nám konečně jakštakš podařilo. Naši i my jsme k prvotními zútulnění zvolili ložnici. Bratr neměl na vybranou, jelikož mu byl přidělen jen jeden pokoj. Také s tím má nejmíň práce.

Obýváky přijdou na řadu až po první koupelně a prvním záchodu. Alespoň doufám... Zatím to tu vypadá jako po výbuchu. Bordel uvnitř, bordel venku. Jen ty ložnice jsou jako z jiného světa. Nejhorší situace je ale s rozvodem čehokoliv až na náš konec baráku. Teplo kotel a wifi vysílač je přímo u bratrova pokoje, který je až na úplně opačném konci, než je naše ložnice. Což má dva následky. Internet jsem musela manuálně dotáhnout pomocí kabelu a teplo k nám nejde skoro vůbec, protože milý kotýlek má u sebe termostat a je mu jedno, že na druhém konci baráku je zima, hlavně že kolem sebe má pěkně teploučko...! Ale věřím tomu, že se to časem taky zlepší. Nejdéle až se nastěhujeme na půdu a budeme mít vlastní teplo kotýlek =)

Včera (možná už je to i dýl, ale ten čas tady fakt hrozně letí) jsme konečně zprovoznili plynovej sporák, takže můžu začít předstírat vaření. Naši si sice koupili indukční vařič, ale ten mě nemá rád a nepomáhá mi, když mám hlad. Vlastně to tu teď jede napolovic. Jedna koupelna, jedna kuchyně, jeden obývák, každý po jedné ložnici (jak jinak, nejsme hotel), jedině záchody máme dva.

A to je pro dnešek konec. Je toho tolik, že psát to do jednoho článku je holý nesmysl, takže si chvilku počkejte na další =)