Naše schopnost sebereflexe je obdivuhodná. Dokážeme se vypořádat téměř se vším a to s grácií. Je načase se vypořádat s komunistickou minulostí. Omluvou.
Zrušme lustrační zákon, zní z Poslanecké sněmovny. Že to vykřikují komunisté, které nikdo nezrušil, jako zločineckou organizaci, je pochopitelné. Že to vykřikují i další, DEMOKRATICKÉ strany (a hnutí) je překvapivé. Překvapení je o něco menší, když se podíváme, kdo je členem těchto subjektů.
Argumentace, že je tento zákon vyčpělý a skoro čtvrt století po Sametové revoluci zbytečný, je logická, ale poněkud nemravná. Podobně nemravné je i promlčení trestných činů, kdy se vrah těší, že za pár let už na něho justice nemůže. Nebo podvodník. Přece jen, spoléhat se na amnestii je ošemetné.
Až se zruší lustrační zákon, budou na řadě třeba Benešovy dekrety. Pak projde revizí i Desatero a zjistíme, že je zbytečně složité a omezující. Proč by se nemohlo smilnit, když je to tak příjemné. A nakonec Patero je také pěkné a lépe se to pamatuje. Nakonec zjistíme, že žádné kodexy nejsou třeba, že nejdůležitější je svoboda.
To ovšem budeme muset rezignovat na společnost tak, jak ji známe. Každý si tu svobodu vykládá po svém a nechce, aby jeho svoboda byla omezována svobodou jiného.
Ponechávám stranou, zda je lustrační zákon funkční nebo ne. Spousta materiálů byla ve vhodnou dobu zničena. Zejména u těch nejsprávnějších lidí. U lidí, kteří vždycky byli a budou první u informací. Přesto se domnívám, že je nutný. Pro všechny lidi, kteří si zachovali rovnou páteř v dobách, kdy se smělo jen šeptat.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
