Satirický politicky (lehce) nekorektní pořad pro dementní voliče

Udělal jsem tu chybu a při pozdně večerním lustrování televizního programu skončil na veřejnoprávním kanálu. Ve studiu sedělo pět osob v oblecích a živě debatovali. Vydržel jsem to jen několik minut, ovšem předpokládám, že podobné pořady vysílají častěji a v časech, kdy to mohou vidět i děti.

To, jak se jednotliví aktéři jmenují, je vlastně nepodstatné. Jeden redaktor, co se tváří jako moderátor a proto raději mlčí. Jeden politický matador, co se neustále omlouvá, že chce cosi říci a pak něco řekne. Ovšem tak, aby nikoho nenaštval. Ten reprezentuje nový politický subjekt a věří, že si všichni myslí, že je tu nový. Vedle něho sedí další politický matador, který je zrovna v opozici. Do té doby se mu podařilo několik trestných činů, za které nikdo nemůže, rozsekal veřejné rozpočty a naučil se bagatelizovat. Z druhé strany redaktora sedí nejmladší z účastníků, který je ministrem, umí se živit i rukama, čímž argumentuje. Těmto argumentům nikdo z ostatních politiků nerozumí. Posledním pánem je další ministr, který toho zvládl již hodně a u kterého si nikdy nejsem jistý, za jakou politickou stranu vystupuje.

Všichni se hádají o státním rozpočtu. Všichni všem vyčítají, že to dělají a dělali špatně. Šermují propiskami, házejí čísly a dávají na stůl argumenty, které nikoho nepřesvědčují. Hádají se o stokorunových položkách. Miliardy je nevzrušují. Stovky miliard. Našich miliard, které nám nejprve seberou formou daní, aby je pak mohli rozdělit podle nerozšifrovatelného klíče. Aby mohli rozdělit i to, co nevyberou. Bijí se v prsa, jak podporují spotřebu a porodnost, jak se podnikatelé neobávají budoucnosti.

Když dojdou cifry jako argumenty a nepomáhají ani absurdní obrazná přirovnání, nejdrsnější z politiků se hystericky rozesměje. Škodolibý divák se těší, že mu praskne žilka a bude pokoj. Nepraskne. Má příliš dobrý kořínek. Vlastně všichni mají. A když nebudou tihle, přijdou další. Budou nové debaty, ze kterých si volič obrázek neudělá. A výsledek bude stále stejný. Světla zhasnou, kamery vypnou a kamarádi politici si opět zanotují, jak se jim krásně podařilo obalamutit chlebodárce. Ano, ti, kteří se na ně dívají a nevěří svým očím, jsou jejich zaměstnavatelé. To my všichni se skládáme na jejich výplatu a mnoho dalších plateb.

Jsem zvědavý, jak dlouho ještě budeme tak velkorysými zaměstnavateli, kteří nechtějí za své peníze kvalitní služby. Kterým je lhostejný osud České republiky. Kterým nevadí neustálé zadlužování (aby bylo na nejrůznější marketingové podvody). Kteří si stále dokola opakují politickou mantru: s tím se nedá nic dělat, je to daň za demokracii.

Petr Hroch Binder