Týmové ukolébávání - pohodlnost nebo naivita?

Pokoušela jsem se získat kandidaturu do předčasných voleb na kandidátce ODS. Poctivě jsem se připravovala, přemýšlela jsem o tom, co lidem na oblastním sněmu říct. Měla jsem připravený krátký projev, který akcentoval stávající situaci a zároveň byl motivační a pozitivní. Jenže co se nakonec stalo? Na oblastním sněmu mě obklopilo jakési zvláštní prostředí plné "kamarádství", všichni byli tak nějak dobře naladěni a já jsem si se svým projevem reflektujícím neradostnou situaci připadala jako škůdce a podvraťák. Tak jsem nakonec své sdělení upravila a zmínku o chybách jsem vypustila...

I tak jsem odcházela sice poražená, ale zdálo se mi, že to bude všechno fajn, že lidi, co mě přeskočili a dostali se na kandidátku, to celé utáhnou a nakonec ten náš výsledek nebude tak špatný. Ta příjemná atmosféra kámošů ve zbrani, to fatální přehlížení a zamlčování problémů vás dovede docela dostat. Chvíli jsem v atmosféře dělnosti setrvávala a snažila jsem se být opravdu hodně pozitivní a skoro jsem se o tom i sama přesvědčila! Jenže pak stačí vyjít někam mimo partu "kámošů" a ta milosrdná bublina, která vás chrání před krutou pravdou, praskne rychleji, než se nadechnete.

V mém případě stačila jedna návštěva u rodičů. Jsou to tradiční voliči ODS, pracovití a pravicoví lidé, důchodci, kteří jsou stále aktivní. Nikdy si nestěžovali, moje maminka patří k prvním členům ODS... Ale teď se něco změnilo, za poslední asi dva měsíce, jsme spadli hodně hluboko. Můj otec je rozhodnut volit Babiše, maminka nejspíš taky, ale nahlas o tom nemluví. Přede mnou se vykrucuje a mlží:-)) Míra naštvání je u nich tak velká, že rozumná debata není možná. Už toho mají prostě dost. Naše kandidátka v Olomouckém kraji, která se mi zdála celkem rozumná a dobrá, je na jejich naštvání příliš slabá. A obávám se, že oni nebudou nějaká mimořádná výjimka.

Naši kovaní ODSáci by jistě nyní začali křičet - jak proboha členka ODS může vůbec uvažovat o volbě srandovního hnutí ANO? Já ale cítím nezměrný stud. Stud za stranu, která si nechala ukrást své věrné voliče. A místo toho, aby přemýšlela o tom, jak se to mohlo stát, ještě ty své odcházející členy a voliče na rozloučenou peskuje a zesměšňuje...

V diskusích na Facebooku sleduju několikeré tendence. Pořád existují lidé, kteří ODS věří, počítám se k nim také (je to spíš víra v koncept, který má ODS reprezentovat) a snaží se jí pomoci. Pokouší se diskutovat, navrhovat, analyzovat, vysvětlovat. Ale kovaní ODSáci tyto lidi znechucujou, obviňují je ze záškodnictví a snaží se je umlčet. Je to celé dost smutné. Ano i já někdy přemýšlím o formulacích, zmírňuju svá vyjádření, snažím se být za každou cenu pozitivní. Je to autocenzura jako vyšitá!

Nejsmutnější je, když vidím chytré lidi, jak podléhají tomu hurá stylu typu - "modrá je dobrá" ať to stojí, co to stojí. Obhajují neobhajitelné a někteří tomu snad i věří. V zájmu volebního vítězství se stylizují do rolí, které jim nesedí. Tleskají lídrům, kterých si neváží a tváří se jako nadšení členové týmu, který pracuje do roztrhání těla ve volební kampani. Ta práce se ale ponejvíce blíží aktivitě typu přehazování kopy písku zleva do prava... Je to takové přesvědčování přesvědčených - třeba kámoši si vzájemně lajkují své příspěvky na Facebooku, hlavně nic kontroverzního.

Celá ODS je v jakési bublině milosrdenství - nadšeně se upínáme třeba k panu profesorovi Fialovi v Brně, jako by mohl být on sám jediným zachráncem kdysi tak silné strany, spiklenecky se smějeme vtipným heslům z našich bilboardů a navzájem se v tom nadšení utvrzujeme. A když nám klesají preference, svádíme to na voličovu hloupost. Ale venku - mimo tu bublinu - ta naše hesla některé lidi až uráží. Ne proto, že by byla sama o sobě hloupá, ale stavět se do pozice zachránců živnostníků, když jsme je nechali v minulosti na holičkách, to fakt není dobrý nápad. 

Nemyslím si, že bychom se měli za každou cenu rituálně bičovat a nepřetržitě si sypat popel na hlavu. Ale trocha uměřenosti a rozumná míra sebereflexe by nám moc pomohla. A moc bych přála každému "nadšenému" odsákovi ten luxus prozření, který já jsem učinila se svými rodiči. Ne, že bych to nevěděla, ale dostala jsem to od nich napřímo, přesně mezi oči - žádný citlivý přístup:-) A vždycky, když mám tendenci podlehnout "modrému" nadšení, vzpomenu si na svou maminku.

Vážení, volební kampaně jsou o získávání nerozhodnutých voličů. Nejsou to akce pro utvrzování našich postojů. Někdy mi to připomíná to, co znám z byznysu. Existují majitelé firem, kteří si kupují bilboardové kampaně proto, že pak mají pocit, že jsou vidět. A ty bilboardy si nakoupí tak, aby je viděli hlavně oni - lemují jejich cestu do práce:-) Je to směšné, ale běžne se to děje. A tak na mě působí i naše volební kampaň. Lemuje naši cestu do práce.

Možná by nám všem pomohlo, kdyby jsme občas z té naší cesty olemované modrými bilboardy trochu sešli. Mezi lidi, kteří si fakt spiklenecky nerýmují hesla na volím_pravici. A zeptali se jich, proč nás už nemůžou volit. Já vím, tyto volby se nic zásadního nezmění, kandidátky jsou podány, kampaň běží. Klidně se můžeme bavit o tom, co dál. To je totiž přesně to, co od nás lidé očekávají, že si uděláme pořádek a že to zase chytíme za ten správný konec. Nenechcme se ukolébat našimi funkcionáři, jim se moc dobře hodí do krámu, že v zájmu dobrého volebního výsledku se uchylujeme k autocenzuře. Možná se pak zapomene na to, kdo ODS dovedl až do stavu, že nám voliči utíkají k Babišovi. Mlčení a přehlížení problémů nejvíce prospívá těm, kdo tu situaci zavinil, nezapomínejme na to!