S čím vlastně bojují noví "antikomunisté"?

Je jich najednou všude plno - bouchají se do hrudi a plamenně odmítají komunismus. Ale s čím vlastně tito noví bojovníci bojují? Bohužel s ničím, co by naši společnost skutečně ohrožovalo. Ne, že by nebylo třeba být ve střehu, ale to, co je vidět a proti čemu se teď halasně protestuje - je to nejméně nebezpečné... Opravdu si myslíte, že KSČM je cool strana, které přibývají voliči? Že její představitelé jsou nějak extra oblíbení u veřejnosti? Že se je třeba proti nim nějak extra vymezovat? Kdepak - daleko horší jsou ti, kteří jako komunisté uvažují, ale v komunistické straně nejsou a nehlásí se k ní. A je jich čím dál více...

Co mě dnes ráno opravdu vyděsilo, nebyla komunistická koalice na krajském úřadu. Kraj stejně skoro nic neovlivňuje a je otázkou času, kdy tato druhořadá instituce bude zrušena - tam, kde není vliv, není ani podpora. Co mě vyděsilo opravdu vážně, bylo rozhodnutí ústavního soudu o tom, že nezaměstnaní nemusí povinně pracovat. Co to je proboha za uvažování? Vysvětlení, že nucení do práce je ponižující, mě opravdu dostalo. Kde ti ústavní soudci žijou, na nějaké virtuální planetě asi. Toto jejich rozhodnutí nás posouvá zase dál k nějakému absolutně nenormálnímu stavu ve společnosti - kdy si všichni budou myslet, že stát se o ně postará a že všichni jsou si rovni. A ten dopad - tohoto rozhodnutí - bude určitě tvrdší, než uzavřené komunistické koalice. O tom by se mělo mluvit, tady by se mělo demonstrovat...

Ale tato zpráva prošuměla v médiích celkově bez nějakého výrazného ohlasu. Asi to není tak poutavé. Ale prsit se jako bojovník proti komunismu, mávat transparenty a vyhrožovat emigrací, to je jaksi divadelně krásnější. 

Bohužel demokracie není o divadle. A chceme-li skutečně společnost někam posouvat, máme dost prostředků a možností, které ale nejsou tak hezky uchopitelné jako hloupé a zbytečné demonstrace správných postojů. Je třeba pochopit celý systém, přemýšlet o něm a hledat nejefektivnější cesty. Najít vize, které někam povedou a budou nabalovat skutečné hybatele dění. Besedy o pozitivním přístupu nic nikam neposunou, jsou to akorát vyhozené peníze a lidi pak budou ještě více frustrovaní. 

Plíživě se nám ve společnosti rozpíná "komunismus" v té nejhorší podobě. Rovnostářství, snaha o nějakou spravedlnost v životních příležitostech, která je jen utopií a jen věci a životy lidí komplikuje. Málokdo to vidí a umí lidem vysvětlit. Z toho mě jímá děs a hrůza - ne z komunistů na krajích.

Nositelem zdravého rozumu byla vždycky pravice, ale na tu už není v žádném případě spolehnutí. Tak se vyčerpáváme souboji, jejichž ohniska jsou v naší ješitnosti, plýtváme energií na nesmyslné aktivity, které nikam nevedou a těm, kteří to vidí a tuší, kam se řítíme, se smějeme do obličeje a znevažujeme jejich předovědi. Nevypadá to dobře.

Takže místo toho, abychom se soustředili na jádro problému, kroužíme okolo a necháme odvést svou pozornost k nepodstatným věcem a zatím se nám naše svoboda tiše rozplývá.

Přátelé, nastoupili jsme už hodně dávno cestu k otroctví...