Proč se nedaří pravicové politice?

Odpověď je jednoduchá. Protože tady nikdo srozumitelnou pravicovou politiku nedělá. Potenciál voličů, kteří by politiku vedoucí k prosperitě podpořili, tady je dost velký. Jenže tito voliči nikoho nezajímají. Je nikdo neoslovuje. A tak se potácíme v systému, kdy stále méně lidí rozhoduje o všem. Menšina, která se skládá z hrstky zodpovědných (většinou seniorů), dále pak z fanatických příznivců stávajících stran a z jejich rodinných příslušníků a přítel a v neposlední řadě ze samotných kandidujících a z lidí okolo nich (asistenti, spolupracující firmy).

Máme vůbec pravicové politiky?

Nejprve si pravicové politiky označme. Kteří to jsou? Jsou to ti, kteří se tak nazývají – politici z ODS, z TOP09 a z KDU-ČSL. Tito politici ale pravicoví nejsou. ODS má politiky, kteří o pravicové politice mluví, ale nedělají ji (viz. zadlužování měst, které politici z ODS měli ve správě). Politici z TOP09 a KDU-ČSL se sice pravicovými nazývají, ale ve skutečnosti nejen dělají, ale také mluví spíše o politice středové až levicové… Takže nám zbývají pouze Svobodní – ti mají skutečnou rétoriku pravicových politiků. Otázka je, jak vypadalo její vykonávání. To zatím posoudit příliš nemůžeme.

Co dělají pravicoví politici špatně?

S výhradou si tedy vezměme do hledáčku ODS a pak také Svobodné. Obě strany se potácí na hranici volitelnosti. I když ODS je na tom přece jen o malinko lépe.

        1. Jsou zahleděni sami do sebe

Obě dvě strany rády a často řeší nejraději samy sebe. Řeší své volební výsledky, poplácávají se po rameni a zahlcují se řečmi o budoucnosti – jak budou vítězit, jak rostou, jak je čeká skvělá budoucnost. V tomto vyniká spíše ODS, ale Svobodní jí zdatně sekundují. Svůj program považují za jediný správný a často se mezi sebou hádají o jeho autorství – jakoby to bylo důležité… Hovoří jen s těmi, kteří jejich program bez výhrady přijímají a nepřipouštějí diskusi. V řadách obou stran je docela dost fanatiků, kteří odrazují zájemce o případné členství. Kde je jich víc, to se dá těžko poznat, ale jsou u Svobodných i u ODS. Jediným řešením je, kdyby přirozené autority v obou stranách takové chování odsuzovaly. To se částečně děje u Svobodných, ale minimálně u ODS.

       2. Nekomunikují s voliči

Komunikace musí být obousměrná, jinak to není komunikace. Většinou ale vidíme pouze vysílání informací z centrál politických stran směrem k voličům. Komunikace ani není zacílena nějak přesně. Prostě si politici říkají, co sami chtějí a čekají, že si jejich sdělení najde příjemce samo. Že se to míjí s voličskými skupinami? To nikoho nezajímá. Lidi si to mají sami najít a mají o tom sami přemýšlet. Přece se nebudeme snižovat tím, že naše sdělení budeme zpřístupňovat našim voličům – tak politické strany uvažují. Pravicoví politici se rádi chlubí tím, že jejich program je pro inteligentní voliče. Což je pochopitelně velkou chybou, která je stojí voličskou podporu.

      3. Jsou odtrženi od reality

Většina pravicových politiků se zcela míjí s reálným životem. To, co oni považují za důležité, už voliče nezajímá. Nebo se vývojem života změnilo a posunulo. Antikomunismus v podobě, v jaké ho předvádí ODS, je čirý populismus. Navíc populismus, který oslovuje minimum lidí, což je možná protimluvJ Voliči pochopili, že představitelé starého režimu už nejsou nebezpeční – bohužel tak to skutečně je. Co je ale nebezpečné – komunistické manýry a metody – a ty může praktikovat i pravicový politik. A o nich raději pravicoví politici nemluví… Svobodní zase nejsou ochotni vysvětlovat a ukazovat na postupných krocích, co je třeba dělat. Mluví, jakoby všichni měli ekonomické vzdělání a po nocích si doma četli politologické spisy. Takových lidí je ale menšina, což ostatně potvrzují jejich volební výsledky.

Kde hledat pravicové voliče?

Většina pravicových politiků a komentátorů neustále přejímá zjednodušující výmluvy. Pravicoví voliči nejsou a proto volby dopadají tak, jak dopadají. To je ale opravdu velká výmluva. Podívejme se třeba na Hanou. Je to tradiční kraj plný starousedlíků. Žijí tady lidé, kteří jsou zvyklí pracovat a nečekají, že by jim pečení holubi létali sami do pusy. Je to kraj sedláků a zemědělců. Přesto někteří komentátoři operují o náklonosti k levici. Kdepak! Jen tady byla pravicová politika roky špatně prováděna. K tomu přidejte celkově špatný stav společnosti a je to.

Dalším faktorem je neznalost. Většina voličů prostě nerozumí ekonomice. Nechápou, proč je minimální mzda špatně. Bodejť – nikdo jim to skutečně nevysvětlil. Znáte to heslo – socialista je socialistou prostě proto, že nemá vzdělání a nerozumí ekonomii. Mnoho lidí volí levici prostě proto, že ekonomii nerozumí. To jsou všichni ti pracovití lidé, kteří by si rádi koupili nové auto, jeli na dovolenou a zabezpečili svým dětem slušný život. Dřou jako mezci, žijí v nejistotě, protože nezaměstnanost roste a politici a „bohatí“ je neskutečně štvou. Kdybychom měli Reagana, volili by ho:-) To jsou zaměstnanci a drobní živnostníci a majitelé malých firem.

Další velkou skupinou jsou lidé, kteří si cení svobody a uvědomují si její hodnotu. Na ty ale naši politici kašlou, protože ten potenciál nevidí. Jsou to lidé, kteří chtějí žít mimo systém, motají se okolo alternativního léčitelství a okolo osobního rozvoje. Je jich hodně a začíná jim vadit, jak se do nich stát – který je nezajímá – začíná montovat více a více.

Je z toho cesta ven?

Snad ano. Je třeba o tom stále mluvit a upozorňovat na to. Snažím se o to v ODS. Ale jde to ztuha, hodně ztuha. Neumím říct, jestli se to podaří, protože to samozřejmě nezáleží jen na mně. U Svobodných také vidím, že výsledky komunálních a senátních voleb je trošku postavily nohama na zem. Obecně platí, že by se lidi v politických stranách měli více poslouchat a také by více měli poslouchat své voliče. Trochu vyrazit mezi lidi – a když uslyší jiný názor, ne ho hned arogantně odmítnout, ale uvažovat o něm. Zatím se to moc nedaří. Já se o to pokouším na facebookové stránce „ODS diskutuje“. V komentářích se často objeví nepříjemné názory. Ale tak to je. Lidé jsou naštvaní a já se jim nedivím. Nadávky nic neřeší… Na začátek by stačilo jediné – více poslouchat  - s pokorou a pochopením. Jen tak se můžeme někam posunout.