Politici se hádají, voliči nadávají a voda plyne...

Volala mi kamarádka a po obvyklé debatě na téma chlapi, děti, práce, jsem se dostaly i k politice. Opravdu je možné, že se dějou takové věci? Není to zlý sen? A co se s tím dá dělat? Daleko jsme se nedostaly... A tak na to pořád myslím. Co můžu dělat s tím hnusem já? Hospodské debaty nesnáším a už vůbec nesnáším se rozčilovat nad věcma, které nemůžu změnit. Na to si svého psychického zdraví příliš cením. Dá se s tím vůbec něco dělat? V tom halasu valících se afér tato otázka trochu zaniká.

Míra politického hnusu překročila únosnou hranici. Už dávno se o politiku podrobně nezajímám. Nechává mě zcela chladnou to, kdo koho odposlouchával, kdo komu co řekl, co tím kdo zamýšlel a podobné nesmysly. Jenže noviny jsou toho plné... To přece není politika - to je drbárna. Komentáře nejsou o vizích a idejích, ale o osobách. Fakt je mi jedno, kdo s čím šel do politiky, jestli je někdo kleptoman či Napoleon - mě zajímá, co konkrétně kdo dělá. A o tom se moc nemluví, to novináře nezajímá a dnes musím říct, že bohužel ani lidi. Kde není poptávka, není ani nabídka. Působí to trošku děsivě...

Takže - CO S TÍM? Co můžu já - a každý jeden volič - udělat pro změnu stávajícího neutěšeného stavu? Popišme si, co je třeba vlastně změnit. Žijeme v zastupitelské demokracii. Tak je nastavena naše ústava a ta se jen tak nezmění. Takže opravdu nemá cenu spřádat utopistické a naivní vize o přímé demokracii, referendech a nepolitické nepolitice. Jsou to nesmysly, které jen odváději pozornost od skutečného jádra problému. V našem uspořádání přece hrají zásadní roli politické strany. Ony mohou podávat kandidátky, z kterých si pak vybíráme, kdo nás bude zastupovat. Takže se musíme zaměřit na ně. KONEČNĚ voliči pochopili, že můžou používat preferenční hlasy a pořadí na kandidátkách měnit. Ale to nestačí. Je třeba změnit CELÉ kandidátky. A tady je to jádro problému!

Chceme na kandidátkách kvalitnější lidi, ale nikdo si nepoloží otázku - odkud se tam ti úžasní noví politici mají dostat? Znovu opakuju, že stávající systém neumožňuje, aby se tam pohybovali noví politici, kteří neprojdou stávajícíma politickýma stranama. Tak jak se tam dostanou? Není to ta zásadní otázka?

Vážení přátelé, ano. Dokud budeme o politice mluvit jako o špinavém řemesle a na politiky budeme ukazovat bez výjimky jako na špinavce, do té doby tam nikdo čistý nevstoupí. Byl by blázen! I Augiáš se musel chopit lopaty a do té smrduté stáje vstoupit. Jinak by ji nevyčistil. Obávám se, že to stejné čeká i nás. Nestačí jen tak tlachat o tom, jaké nás zastupují špíny. Fakt si myslíte, že ten kdo bude nejvíc ukazovat prstem a nejvíc řvát a nejvíc dávat najevo své znechucení, tím něco změní? Je to tak směšné a jak už jsem tisíckrát někde psala, nejvíc to nahrává těm špínám. V klidu si mnou ruce, protože to, co je opravdu může zásadně ohrozit, se pořád neděje a nikdo o tom nemluví. Teď jim chlapcům trošku zatrnulo, protože se konečně aspoň trochu začaly používat preferenční hlasy. Ale příště si dají větší pozor. Na kandidátku neproklouzne ani myška neprověřená. To si pište, že si to pohlídají.

Co je tedy ohrozí? Jen jediné - když lidi ve velkém začnou vstupovat do politických stran. A budou zvedat ruce jen pro kvalitní politiky. Když v politice bude více lidí, než je trafik, které můžou politici udělovat. To pak budou panečku jiná hlasování o kandidátkách. Bude rozhodovat důvěryhodnost, charisma, prověřená minulost. A ne to, kdo se s kým zná a kdo koho uplatil místem na magistrátě, na kraji nebo v dozorčí radě nějakého komunálního podniku. To by byl hukot! To by se to čistilo!

A že je to jediné řešení, které by k něčemu vedlo a politiku trochu očistilo, dokazuje i to, že z toho politici mají docela strach. Nedělají žádné halasné kampaně, které by zvaly nové členy do politických stran. Spíše se uzavírají do sebe, s přijímáním nových členů dělají docela drahoty, jsou paranoidní, bojí se nových lidí a i po přijetí věci organizují tak, aby se nikdo nový nemohl moc prosadit.

Ostatně zkusila jsem to - požádala jsem nedávno o vstup do ODS a přijata jsem nebyla. Tak ještě čekám. Až nás bude víc, kdo pochopí, že když chcete něco vyčistit, můžete se u toho i ušpinit. Ale jde o naši budoucnost, o naši svobodu, o budoucnost našich dětí. Chci proto udělat víc, než jen nadávat. A pokud by to znamenalo, že se kvůli lepší budoucnosti budu muset trošku umazat, tak to klidně udělám!