Jsou muži parchanti? Jak jsme si je vychovaly, takové je máme:-))

Slýchám to okolo sebe čím dál častěji - nejsou muži... Oni jsou, ale jsou jacísi "zmrcasení" (přeloženo: pokažení). Chtějí si jen užívat, brání se závazkům, nevolají!!!, nechtějí se ženit, nechtějí dospět... Není to jen můj dojem, dokládají to i nejčastější témata článků v lifestylových časopisech. V těch ženských - jak si ho udržet, jak ho dotlačit k oltáři, jak mu udělat dobře, jak se vyhnout konfliktům, jak být skvělá milenka,... A v mužských - jak ji sbalit na jednu noc, jak zůstat svobodný, jak se nenechat manipulovat, jak se zbavit hysterky, jak zvládat více milenek,... 

Fakt to vypadá, že jsou muži děsní parchanti. Aspoň si na ně stěžujeme a každá z nás, zná spoustu historek, jak chlap zneužil, využil a zmizel. Nebo sliboval a sliboval - dostával závdavky - a pak taky zmizel. Nebo naopak zneužívá - pořád - a zmizet nechce:-)) Nebo natvrdo oznamuje, že on slibovat nebude, protože rozhodně nechce dodržovat - jen si rád užije... Když to tak poslouchám, napadá mě jediné - proč to proboha ty ženy snáší, proč na to přistupujou, proč se nechají tak ponižovat? To není chyba těch mužů, ale nás žen, které se tomu neumíme rázně vzepřít. Pak se můžeme divit, že muži takové chování očekávají a podle toho se i chovají. Milé dámy - opravdu si za rozežranost a nezodpovědnost mužů můžeme jen a jen samy! Platí totiž jednoduché pravidlo - když se muž chová jako idiot - nedá se dělat nic jiného, než ho vykopnout. Většinou se ale děje toto: věčné omluvy, přivírání očí, malování na růžovo. A to vše završeno tím, že místo vykopnutí taková individua ještě pozveme do postele, protože doufáme, že se to pak třeba zlepší. Nezlepší! Ještě se to zhorší, protože za špatné mužovo chování nepřijde trest, ale odměna.

Takže co s tím? Dá se s tím vůbec něco dělat? Jistěže. Chce to jen trochu odvahy a občas trochu zariskovat - je to ale dobrý risk - protože tímto typem riskování můžeme jen získat. Ztráta idiota přece nemůže být považována za ztrátu:-))

1. Neztrácejme čas s hlupáky. 

Toto je důležité pravidlo, které je nadřazeno všemu. Opravdu není nutné udržovat vztah jen proto, že byste neměla s kým chodit do kina nebo na večírky. Fakt je nutné trávit čas s nevyhovujícím partnerem jen proto, že máte strach zůstat sama? Výsledkem je akorát to, že muži sebevědomí zvýšíme a sobě snížíme. Ve správném vztahu si mají sebevědomí zvyšovat oba - ne jen jeden! Fakt musíte věnovat svůj čas každému, kdo o to projeví zájem? Proboha - vybírejme si samy! Nečekejme, až si nějaký ňouma vybere nás... Jeho zájem nás přece k ničemu nezavazuje.

2. Nechovejme se k mužům apriori servilně.

Fakt musíte hýkat nadšením u každého sexistického vtipu? Je opravdu nutné tvářit se naprosto užasle u každé běžné činnosti, kterou muž provádí? Fakt považujete za normální, skrývat své znalosti jen proto, aby si muž nemyslel, že ho převyšujete? Bože - toto JE rozmazlování. Pak se můžeme divit, když muž označí každou ženu s vlastním názorem za feministku nebo hysterku nebo ambiciózní mrchu... Ještě pořád si myslíte, že nás nesmyslné(!!!) mazání medu kolem úst našich mužů nijak nepoškozuje?

3. Nepředstírejme.

Nudíte se? Není vám dobře? Zklamal vás něčím? Ublížil vám? Jste smutná? Přiznejte to. A to hlavní - nejde mu to v posteli? Proboha - jen nepředstírejte orgasmus. To není řešení - to je poškozování! Poškozujete sebe, poškozujete partnera a všechny další ženy, kterým muže přenecháte. Jak se můžou muži k ženám chovat hezky, když před nima hrajeme furt nějaké divadlo? To se jim pak nemůžete divit, že mají pokroucené chování...

4. Nebojme se projevit své city.

Toužíte po upevnění vztahu? Zdá se vám, že si rozumíte a že je všechno úžasné a fajn? Tak mu to řekněte - řekněte mu, jak se s ním cítíte úžasně a skvěle, jak vás baví každá vteřina v jeho blízkosti. Ale mluvte vždy jen o svých citech, o tom jak se cítíte, co vám vztah dává. Nebojte se toho, když to bude cítit stejně, potěší ho to a fakt neuteče:-)) A když uteče, tak to stejně necítil a vy můžete být jen ráda, že jste si ušetřila spoustu času. Vidíte - risk je zisk. A ztráta - v tomto případě - není ztrátou... A nezapomínejme na jedno - projevení vlastních citů není nátlak. Někdy se bojíme city projevit, protože se stáváme zranitelnými a bojíme se odmítnutí. Ale bez toho to nejde. A musíme muže naučit, že city jsou fajn a není třeba se jich bát.

Ach jo, jak jsme si ale ty muže rozmazlily... Já tedy tyto hry nehraju a výše uvedená pravidla, kterými se snažím řídit, nejsou ani zdaleka jasná všem ženám. Raději žijí v nejistotě, nechtějí mít s muži žádné konflikty, doslova se plazí u jejich nohou... Takže až si zase budete stěžovat na to, jak jsou muži hnusní, myslete na to, že z velké míry si za to můžeme samy. Minimálně pro to, že muže přece hlavně vychovávají ženy! A chystají nám pěkné dárečky a to od nich vůbec není solidární:-))