Blogový román - jak jsem se chtěla účastnit a proč to nevyšlo.

To snad ne! Četla jsem vstupní kapitolu Michala Viewegha pořád dokola a nemohla jsem uvěřit vlastním očím... Kde autor na takové hrdinky chodí? Jeho pohled na ženu mě naprosto fascinuje, ale to je asi na jiný článeček... Tak jsem si to přečetla a začala jsem seriozně přemýšlet nad postavami, nad tím, jak by se dalo pokračovat. Co ale chcete vymyslet, když tu hrdinku vůbec nechápete a navíc je pro mě prostě neuvěřitelná. Snad žádnou takovou dívku ani neznám, takže si nedovedu vůbec představit, jak by mohla hrdinka reagovat, chovat se, vyvíjet se.

Mladá žena, 33 let, nezadaná, s vlastním bytem, pravděpodobně i hezká a přitažlivá, jinak by neměla za svůj život tolik chlapů. V lovení chlapů se chová aktivně - i když ta aktivita je asi trochu negativní, ale pořád je to aktivita. Leč v životě je totálně pasivní. Žije v malém městečku, roky prodává kuchyně.  Prostě mi to nějak neladí. No, není se čemu divit. Vieweghovy ženské hrdinky obecně moc nechápu. Dokonce jsem jeden čas zakázala číst dceři jeho knihy, aby ji to nepopletlo. Takže co s tím, co s takovým východiskem? Máte holku, která je úplně pasivní a není schopná nic udělat se svým životem a je asi úplně hloupá. Přesto nemůže najít partnera. Takové husičky s tím ale nemají problém, partnera spíše nemůžou najít ženy chytré a vybočující. Ale takové zase nejsou tak pasivní, nemají problém něco udělat se svým životem, odstěhovat se, najít si jinou práci, cestovat, poznávat nové lidi. Jsem z toho celá zmatená a u úklidu domácnosti pořád dokola myslím na to, jak tu holku pochopit a jak o ní psát. Nejvíc mám ale chuť ji proplesknout, ať nefňuká a vzpamatuje se. Fakt nemůžu na nic přijít - všechny moje nápady na pokračování vypadají jako pokusy o kvadraturu kruhu:-)) Ale nechci to vzdát, chci se soutěže účastnit!

No a pak mě to napadlo! Udělám to úplně jinak. Postavím to celé na tom, že dám románu druhý plán - vytvořím novou postavu. Vymyslím agenturu, která najímá lidi na to, aby hráli literární postavy. Takže slavná Katka, kterou duchovně vymyslel autor, bude mít tělo najaté brigádnice. Tito brigádníci nesmí ovlivňovat autorovy záměry s postavami, jen jim dávají těla a zhmotňují autorovy virtuální popisy. Ale moje brigádnice se naštve a začne autora při psaní ovlivňovat tak, aby z Katky udělal něco přijatelnějšího a vlastně začne s autorem bojovat. Bože taková pitomost, ale mohlo by to být zábavné. Rozhodně víc, než ufňukané hledání štěstí na maloměstě. Tomu se dá dát švih jen vymyšlením nějaké romantické postavy typu náhodný kupující, nový soused, zázračně objevený spolužák, nový učitel, lékař, prodavač... Ostatně to všechno se v dalších už soutežních kapitolách objevilo.

Začala jsem svůj nápad rozvíjet a začlo se mi to líbit. Určitě se to bude odlišovat od ostatních kapitol. Tak sedám ke stroji, že začnu psát. Plná nadšení a chuti... Náhodně ale objevuji nějaké rady autora ke psaní. Říkám si - to nemůže uškodit, něco takového si přečíst. Jo, rady zní rozumně, nemám s nimi problém. Až na jednu.

9/ Katka vám nemusí zrovna imponovat, ale měli byste s ní soucítit; jestli je vám jednoznačně nesympatická, nebo dokonce přímo odporná, rovnou to vzdejte (já ji mám na rozdíl od vás rád, takže váš text určitě nevyberu :-)).  

A to je konec. Katka mi je nesympatická, ne jako typ ženy, ale jako konstrukce autora. Takže si říkám, tohle není můj boj. Na můj nápad o souboji postavy s autorem by Michal Viewegh asi nepřistoupil, takže to balím a jedu k vodě...

Je to škoda, autorova úvodní kapitola nedává moc šancí pokračovat v psaní bez použití nějakého otřepaného klišé... Pár navazujících kapitol jsem si přečetla a jen mě to utvrdilo v tom, že se na takto pojatý úvod nedá nijak zajímavě navázat. Autor má podle mého soudu velmi malou povědomost o ženách. Například jeho teorie, že vtipné a zábavné ženy - pokud nejsou krasavice - mají problém najít si muže. Viz. jeho postava Jolany v románu "Účastníci zájezdu". To je absurdní a nesmyslné. Žena, která je v pohodě, je vtipná a zábavná, nemusí být předpisově "krásná", přesto netrpí nikdy nezájmem mužů - a to ve všech směrech a nabízí se napsat, že i ve všech polohách:-)). Přesto autor pořád konstruuje své ženské hrdinky podle nějakých svých podivných kritérií, které mají se skutečným životem pramálo společného. Mě to velmi irituje, ale ne kvůli mně. Kvůli všem těm ženám, které si čtou Vieweghovy romány a mohou nabýt dojmu, že takhle uvažují všichni muži a to je děsivá představa. Když tak nad tím přemýšlím, tak možná svoji myšlenku o souboji postavy s autorem ještě nezavrhnu.

Co si o ženských postavách Michala Viewegha myslíte vy?