Byl jsem tuhle v kostele...
Jindřich Štreit: Pan farář s babičkou (z cyklu Brána naděje)
- V kostele byli, podle očekávání, většinou starší až staří lidé. A co z toho plyne, o tom dnes zkusím kapku podumat a věnovat tématu pár odstavců.
Přiznám se, že to s tou návštěvou kostela byla z mé strany recidiva - jsem věřící, luterán (bývám proto snesitelnější pro českou "inteligenci", která má nás, protestanty, za menší grázly než katolíky - asi že narozdíl od nich se tolik nevyskytujeme v případech majora Zemana a neupálili jsme Jana Husa, který byl sice taky flanďák, ale tak nějak "revoluční"; a naši faráři se zhusta žení, takže nevypadají podezřele). Za ta leta jsem si už o návštěvnících téhle instituce udělal obrázek trochu jiný než ten, jaký se u nás traduje ze soudružky učitelky na dceru již drahně let.
Ono to katolické a protestantské prostředí se opravdu v ledasčem liší, ovšem vyšší podíl starých lidí poutá pozornost tam i tam. A je zajímavé, že jako určité stigma to chápou i sami ti staří lidé v obou církvích. Když mě babička, katolička, chtěla vytáhnout do "jejich" kostela, začala slovy "...a chodí tam i spousta mladejch lidí, to si nemysli, že jsme tam jenom samý starý báby".
Za tu docela dlouhou dobu, co se touto "scénou" zabývám, jsem těch "starých bab" potkal nepočítaně. A právě díky nim jsem si uvědomil, že jestli se dá víra na něčem prubnout, jsou to zrovna ony. A nejen ty "báby", ti "dědkové" taky - abychom byli genderově vyváženi. Lidi, kteří už mají v životě ledasco za sebou. Ženské, které už jsou dlouho vdovy, řada z nich přišla třeba i o dítě; chlapi, kteří za sebou mají válečnou zkušenost, lágry či komunistickou perzekuci. Nikomu z nich už moc neslouží zdraví, všichni mají dost hořkých vzpomínek. A stejně jsem se skoro nesetkal s nějakou zahořklostí.
Na jejich životech vidíte, jak všechno, na čem stavíme jistoty svého života, odkud čerpáme sílu, optimismus, kam se utíkáme ve chvílích mizerných, se může raz dva obrátit v niveč. Jste mladí, krásní a zdraví? Nebudete. Máte životní lásku? Můžete o ni přijít, nebo ji, o to hůř, na dlouho přežít. O hmotných statcích nemluvě; kdo zažil soudruhy, jejich znárodňování (a následnou devastaci nakradeného majetku) nebo "měnovou reformu", která řadu lidí okradla o celoživotní úspory, ten by mohl o těhle "jistotách" vyprávět.
Přesto se i u lidí, kteří prošli třeba i vším tím jmenovaným, setkávám s optimismem, s humorem, nebo energií, kterou nejde popsat jinak než jako elán. Když krachla burza r. 1929, skákali prý někteří burziáni z oken newyorkských mrakodrapů; spousta "mladých Wertherů" si vzala život z nešťastné lásky; a ze spousty starých lidí, kterým se třeba v životě ani nic moc nestalo, jsou zahořklí pesimisti, kteří tráví sklonek života tím, že řvou z okna na děti, aby neběhaly po trávníku.
A zatím lidi, pro něž je, ve srovnání s jejich životními zkušenostmi, nějaká nešťastná láska nebo krach na burze jako lusknutí prstů, nezapomínají nikdy na svoji víru, kterou nejenže po těch různých ranách neposlali do háje, ale ze které naopak čerpali a která jim vlastně jako jediná zbyla. A která tím byla potvrzena jako něco, co má v životě sakra smysl.
Ty "báby v kostele" nebo "háčkovaný kulichy", to není nic, za co by se měl kdokoli stydět, ať už kostel nebo dokonce ty stařenky. Naopak, chlubit bychom se jimi měli - jsou totiž takový punc toho, že ve víře nejde o to, co se třpytí, ale o daleko trvanlivější, pevnější věci - na něž je, na rozdíl od všeho ostatního, spoleh. Přibývá mladších ročníků, které objevují opět tento rozměr existence, takže v kostelních lavicích stále častěji potkáte vedle těch babiček i mladé lidi či rodiny s dětmi; střední generace je zastoupena spíše méně, je tu taková mezera, jejíchž příčin se není zatěžko dobrat, ale to je na samostatný blog.
Jak si na tom křešťanství stojí obecně, jaké má perspektivy, to si tedy nechme na jindy. To, o čem jsem tu psal dnes, by se dalo shrnout jedním veršem z podobně laděné písně Sváti Karáska - "chválím já ty báby i Boha těch bab." Díky nim mám totiž jistotu, že to, o co se zkouším opřít v těch blbějších životních situacích, není z cukru a vydrží věky.
Robert J. Hřebíček
Máslem dolů (jak stárneme s Petrem Šabachem)
S romány Petra Šabacha se pěkně vyrůstá, žije - a s tím posledním i stárne. Hrdina knížky Máslem dolů už kromě té široké škály vztahů, které Šabach tradičně tak věrohodně podává, zažívá jeden nový - je (hlavně) děda.
Robert J. Hřebíček
Vyprávěné filmy
"Vyprávěný film" je zapomenutý žánr. Přitom pokud jste vyrůstali v osmdesátkách, jistě ho znáte. Dnes tedy o tom folkloristikou neprávem opomíjeném pokladu lidové slovesnosti ze sklonku rudé éry.
Robert J. Hřebíček
Šampóni a filosofové (o mládeži). Úvaha zapšklá s dobrým koncem.
Pravda, jsem ještě dalek věku, kdy bych porovnával ceny gothaje a řval na děti z okna, aby neběhaly po trávníku, ale zděsit se nad těmi dnešními teenage-šampóny už snad můžu. To za nás nebejvalo! Kam to povede?
Robert J. Hřebíček
"Chov lidí v zajetí" - ponižující mýtus o ušlechtilém divochu
Občas se dočteme o divoších, kteří žijí ve zvláštním režimu: Nikdo k nim nesmí. Mohl by civilizací nakazit jejich panensky ryzí přírodní životy. Tahle praxe, degradující lidskou bytost na úroveň rybky v akváriu, má svoje ideové kořeny v poměrně staré báchorce o ušlechtilém divochovi a jeho životě v harmonii s přírodou. Dnes tedy úvaha o tom, jestli mají podobné pohledy reálný základ a jestli je správné, aby se na jejich základě s divochy zacházelo jako s idioty.
Robert J. Hřebíček
Druhá a drsnější cesta do hlubin bolševikovy duše.
Únor 1948 - mrazivý humor pro mrazivou dobu. Ani od druhé knížky Jaroslava Žáka, mapující bolševický převrat na východočeském maloměstě, se neodtrhnete. I u ní se zasmějete, ale bude to víc bolet.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Prodej bytu 1+kk Pohořelice
Znojemská, Pohořelice, okres Brno-venkov
4 990 000 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4078x