"Chov lidí v zajetí" - ponižující mýtus o ušlechtilém divochu

Občas se dočteme o divoších, kteří žijí ve zvláštním režimu: Nikdo k nim nesmí. Mohl by civilizací nakazit jejich panensky ryzí přírodní životy. Tahle praxe, degradující lidskou bytost na úroveň rybky v akváriu, má svoje ideové kořeny v poměrně staré báchorce o ušlechtilém divochovi a jeho životě v harmonii s přírodou. Dnes tedy úvaha o tom, jestli mají podobné pohledy reálný základ a jestli je správné, aby se na jejich základě s divochy zacházelo jako s idioty.

uncontactedtribes.org

Možná taky sledujete současné dění okolo různých brazilských, peruánských a jiných pralesních kmenů. Jejich členové se světu zjevili třeba teprve před pár lety díky leteckým snímkům v oblasti a zdá se, že nezažili kontakt s "civilizací"; moc se toho o nich nedozvíme, protože v rámci programu příslušných vlád k Indiánům nikdo nesmí.

Pouze kolem krouží hejno antropologů a potajmu je sleduje, případně chytá všechny, kteří by chtěli těm pralesním nedotčeným originálům představit kolaloku, mobil, acylpirin, permici do fitka, prozac, parlamentní systém nebo plastové lžičky z NDR, zkrátka všechno to, co si lze představit pod tím nezřetelným pojmem "civilizace".

Občas v oblastech operuje třeba nebezpečný peruánský gang, který nejspíš hledá vhodnou cestu pro pašování drog a ohrožuje vědce i Indiány. Jinde zase kříží cestu domorodcům legální i nelegální těžaři. Domorodci vyšli z pralesa, pár lidí zabili, a nikdo neví proč, protože se jich nesmíme zeptat. Takže nad tím toliko dumají vědátoři, jak kdyby šlo o nějaké setkání třetího druhu.

Tohle ovšem není zdaleka jediný případ, kdy jsou domorodci - aniž by o tom měli tušení - chráněni před kontaktem s "civilizací". Podobných případů je v Brazílii či Peru spousta, samozřejmě i na jiných místech světa, kde ti civilizovaní usoudili, že je civilizace moc špatná ve srovnání s tím dobrem, jaké údajně poskytuje život nedočených divochů, a že ty divochy od toho zla uchrání a nechají je žít v jejich rajském stavu. Ať se jim to líbí, nebo ne.

Život divochů je prý lepší než ten náš z těchto důvodů: Žijí v harmonii s přírodou a v nepokažených sociálních vztazích. Nebo snad dokonce v míru. A představují také zbytky životního stylu, který skoro vymizel a je ho třeba chránit jako historické dědictví. Vezměme si ty důvody popořádku.

"Harmonie s přírodou" jako výdobytek civilizace

Pěkný příklad harmonie s přírodou je osídlení Ameriky. Lidé přišli do té severní části před cca 12 000 lety; během dalších pár tisíc (maximálně) let se dostali až na tu jižní. Při svém tažení sežrali prakticky všechny velké savce na kontinentě severním a v této činnosti pokračovali i na jihu. Amerika zažila jedno z největších vymírání druhů. Podobně dopadli velcí býložraví vačnatci v Austrálii nebo obří ptáci na Novém Zélandě. 

Tohle se ve školách neučí, protože to obvyklému a dnes už přímo "politicky korektnímu" schématu o ušlechtilém divochovi neodpovídá, vybít a sežrat celé druhy přeci mohli jen ti zlí a civilizovaní Evropané a obecně běloši na svých objevitelských cestách (viz Dodo), jenomže fakt je, že "přírodní národy", žijící v údajné rajské harmonii, vydrancovaly a zdecimovaly populace různých druhů dávno před tím.

A není se jim co divit. Ono přežít v tom údajném divošském ráji stojí značné úsilí, čekají na vás paraziti, šelmy, bezohledné výkvy počasí a záludné změny klimatu, nedostatek zdrojů všeho druhu a obecně snaha všeho okolo obživit se a rozmnožit se na váš úkor. V "harmonii s přírodou" nežije nic, ani sedmikráska na louce. Nikdo se pak nesmí divit dávným divochům, že při nálezu řekněme vejce ptáka Moa namísto úvahy o harmonickém ekosystému vejce prostě snědli a aspoň na chvíli si zajistili energii pro těžký boj o přežití. Když se nyní mluví o tom, že kdovíproč domorodci opustili "bezpečí pralesa", zase se tím utužuje jedna velehovadina - že je v pralese bezpečno.

"Harmonii s přírodou", snahu o uchování biodiverzity, promyšlené hospodaření se zdroji, aby neznamenalo zkázu pro slabší články řetězce v té které oblasti, to si může dovolit až dnešní, "civilizovaný" a zaopatřený člověk. Až tehdy, kdy sobě a dětem v klidu pořídíte vepřový plecko nebo šišku šumavy za pakatel, můžete ušetřit poslední, předposlední nebo jakýkoli jiný exemplář nějakého poživatelného druhu, který se potuluje ve vašem dosahu. Ale nikdo nenechá vyhladovět vlastní dítě, aby uchránil vzácného živočicha. Jinak paraziti, choroby, obrovská dětská úmrtnost a nízký věk dožití je také jeden z projevů harmonie s přírodou.

Šťastný divoch filosofů

Pak je tu ta neposkvrněnost sociální. Ušlechtilý divoch nejenže žije (údajně) v harmonii s přírodou, on dokonce zažívá i lepší mezilidské vztahy. Možná vzpomenete na scénku z filmu "Malý velký muž", kde jakýsi indiánský kmen "válčí" jen za pomoci holí, protože nepřítele není třeba zabít, ale jen pokořit. Přijde bílý muž s flintou a je hotovo. Tahle scénka má samozřejmě v rámci filmu komediální potenciál, jenomže spousta lidí ve své idealizaci divocha zajde přesně takhle daleko. Přitom "v přírodě" jsou sousedící kmeny ve válce prakticky pořád - dochází stále i k případům genocidy, o čemž by mohla vyprávět Afrika, Nová Guinea... To nejsou vynálezy "civilizace".

Divoch má být rovněž šťastnější, má mít více soucitu s ostatními a méně sobeckosti. Nelpí na "moje a tvoje". Odkud pramení tahle blbost? Odhaduji, že je zatím Rousseau. Jako typický francouzský filosof byl zcela mimo realitu, když uvažoval o člověku a společnosti; a aby svým planetám dodal na pohled nějaký základ, bylo třeba prosadit jakousi představu ušlechtilého divocha, který byl tak šťastný, protože jednal "přirozeně". To "přirozené" v člověku prý časem utloukl rozum, civilizace - ty přirozenost ohýbají a likvidují, stáváme se nepřirozenými. Z toho plynou nejenom naše osobní neštěstí, ale i společenská nerovnost mezi lidmi.

Kdo jste, když máte zakázány návštěvy?

Jenomže lidé jsou prostě lidé, "lidská přirozenost" nezmizela a působí pořád stejně, v New Yorku jako v Černé deltě. Je proto hrůzné sledovat, kam různé mýty o "ušlechtilém divochu" a jeho předcivilizačním ráji v harmonii s přírodou došly. K něčemu, co lze chápat jako projev rasismu:

Protože se parta lidí na základě romantického přesvědčení o prapůvodní kráse přírodního života, haromonii s přírodou a nezkaženém lidství rozhodla, že uchová jeho zbytky jako historické dědictví děj se co děj, jsou jiní lidé nevědomky součástí skanzenu, v podstatě v kriminále:

Minimálně v tom, že k nim nesmí návštěvy. Teda nesmí k nim normální návštěvy - misionáři, vědci nebo obchodníci. Ty nebezpečné návštěvy, jako třeba parta "zaměstnanců" nějakého drogového kartelu, ty se k nim prostřílejí, protože na nějaká vládní nařízení kašlou.

Lidem, kteří jsou na základě rousseauovské báchorky identifikováni jako "nezkažení civilizací", je zároveň upřena možnost volby. Jiní rozhodli za ně, že jejich styl života je natolik hodnotný, že by neměl být nakažen stykem se stylem života našeho. Myšlenka, že by možná bylo fajn, aby se lidé sami rozhodli, jak chtějí žít, ta tu asi nehraje roli - co kdyby se ti nešťastníci rozhodli, že závratnou kojeneckou úmrtnost a nízký věk dožití vymění za tu špínu civilizace! To je budeme raději držet v izolaci! Naše "pravda" je důležitější než jejich svobodná vůle. Za účelem jejich "ochrany" se proto "nekontaktované kmeny" staly druhořadými lidmi, o jejichž dobru již rozhodli jiní.

Ano, na celé myšlence je cosi zvráceně přitažlivého: Ještě někde žijí lidé, jejichž mysl je zapouzdřena v dávném mýtickém pološeru, realitu jejich života znamenají duchové, démoni a všude číhající smrt, letadlo považují nejspíš za nějakého draka nebo čerta (ano, letadlem se nad nimi lítá, jakpak by si je jinak vědátoři vyfotili...) - uchovejme je tak! A raději se jich ani neptejme, co oni na to, protože co kdyby jejich odpověď nebyla ve shodě s naším neomylným přesvědčením.

Je zajímavé, že nositelé téhle izolační politiky si zároveň uvědomují, v jakém ohrožení tyhle zapomenuté kmeny žijí. Pašování drog, nelegální těžba surovin - to vše jim může zkřížit cestu, a jak vidíme na současných událostech, taky se to děje. Opravdu není lepší se s těmito ztracenými populacemi pokusit navázat kontakt a za cenu toho, že se naučí nosit barevná trička a pít kolu, s nimi spolupracovat na ochraně jejich teritorií? Definice "nekontaktovaných kmenů" říká, že jde o takové populace, které nemají žádný mírumilovný styk s většinovou nebo dominantní společností. Možná by bylo dobré, nějaký takový zkusit navázat.

Ale asi na to nedojde. V tom případě jsme svědky něčeho, co bych nazval "paternalistický rasismus". Do nynějška divoce a izolovaně žijící lidé "tomu nerozumí", mohli by se, bloudi nepoučení, rozhodnout špatně, a proto za ně rozhodneme my, kteří lépe než oni víme, co je pro ně dobré.