Dvacetjednička

"Jé vy máte krásného chlapečka! Jak se jmenuje?" "Dvacetjedna" "To je krásné jméno! Jak jste na něj přišli?"

Včera byl nejmladší na přijímačkách na základní školu. Něco načmáral a zapěl píseň "Skákal pes přes oves", ze které byla paňučitelka úplně odvařená, protože něco takového v životě neslyšela a toto dílko po 30leté praxi zřejmě vůbec neznala.
Na závěr nám škola sdělila, že od nynějška, vzhledem k ochraně osobních údajů, se náš syn bude jmenovat 21.
Ze začátku mě to trochu vyděsilo, jméno jsme vybírali se ženou skoro rok a tržná rána pod okem, kterou jsem při tom utrpěl, mě při bouřkách stále pobolívá..
Na druhou stranu to není zas až tak špatné jméno. Je první z třetí desítky. Má tu zajímavost, že když obě čísla sečtete dopředu i pozpátku, v obou případech dostanete "3" a trojka je prima. 21 je takové dospělé, je to úplná plnoletost.

Mám k tomu číslu něžný vztah, 21. jsem byl v osmé třídě na Okresní matematické paraolympiádě a rodiče mi za to koupili novou koloběžku, protože tak dobrého výsledku v matematice nikdo v rodině nikdy nedosáhl. Výsledková listina, na které je mé jméno uvedeno na prvním místě pod barevným nadpisem "Zúčastnili se také", visí nad krbem u mých rodičů (hned vedle maminčina věnečku a tatínkova paroží) dodnes.

Také je štěstí, že se nejmenuje třeba "13", protože by se mu všichni posmívali, že je smolař.

Budu muset zkusit ve škole poprosit ředitele, aby se i jeho starší bratr jmenoval 21, aby se neztratil jejich příbuzenský vztah, ale nejsem si jistý, jestli to ve třídě o osmnácti žácích půjde. 
Doma jsem bohužel zjistil, že chlapec na to jméno neslyší a přiznejme, že zdrobnělina "Ty moje dvacetjdničičko" zní při mazlení dost blbě.
Rozhodl jsem se, že mu budeme říkat důvěrně "jednadvacítko" a ulevilo se mi. 

Cestou do práce jsem hned veseleji zamával do bezpečnostních kamer, usmál se na na dálnici na mýtnou bránu, prošel kolem tabulky na dveřích, na které je povinně označeno mé jméno, bydliště a rodné číslo, zapnul EET a napsal na mobilu tento status na FB. 
Jsem rád, že je o naše soukromí tak dobře postaráno.

Autor: Daniel Hradský | čtvrtek 12.4.2018 13:27 | karma článku: 17,97 | přečteno: 541x
  • Další články autora

Daniel Hradský

Já nic, já zahradník

27.11.2015 v 11:45 | Karma: 14,42

Daniel Hradský

Dejchlo na mě jaro!!

18.3.2015 v 17:44 | Karma: 8,77

Daniel Hradský

Povzdech hladového máča

14.2.2015 v 9:49 | Karma: 16,27