Dejchlo na mě jaro!!
Začlo to hned ráno. Vyjdu ven a nepříjemná záře se mi opře přímo do očí, zamžourám a chytnu se futra. Játra mám jako kámen, tak něco vydrží, ale v mém věku už by se některé nápoje neměly míchat, člověk je pak méně odolný proti nástrahám přírody. Sotva se z toho šoku vzpamatuji ohluší mě zběsilý řev ptactva. Srovnal jsem si to v hlavě - světlo je rychlejší než zvuk – hm, jaro o sobě dává vědět s plnou parádou. Váhám, jestli se mám vrátit dovniř a na pár měsíců se zavřít do tmavého domu, ale vítězí smysl pro povinnost a se vztyčenou hlavou vyrážím čelit řádícím živlům. Zastavím na náměstí, abych si koupil nějakou snídani a džus. Je tam COOP, sámoška v takovém tom plochém baráku postaveném našimi předky v akci „Z“, ale tam už spoustu let nenakupuju. Stačí, když párkrát narazíte na prošlý sýr nebo děravý jogurt a už tam ani nepáchnete. Nemluvě o tom, že z pultu lahůdek, kde jsou sýry, uzeniny, vosy a dorty naskládané pěkně na jedné hromadě, vám prodavačká hází zboží s takovým výrazem, až se bojíte, že vám dá i pěstí. Léta jsem si zajížděl tři kiláky do malého obchůdku s potravinami, kde bylo vše jiné. Teď už mám klid, na náměstíčku otevřel ještě malý „ťing - ťong“. Je otevřený celý týden od rána pozdě do večera, pán sedí za kasou, paní pořád uklízí a přerovnává zboží, na zákazníky se usmívají a jejich dětem občas strčí lízátko. Vše je čerstvé, načančané, v pořádku. Přiznám se, milý státe, že je mi úplně jedno, jestli platí daně nebo ne. Uzavřeme dohodu, vy mi necháte mého vietnamce a já vám vaší Blanku.
Očekávané hrůzy mám ale ještě před sebou. Cestou je tak asi 8-9km souvislých serpentýn, kroutí se lesem od řeky nahoru a po celé délce jsou asi dva úseky kde se dá bezpečně předjíždět. Ujel jsem sotva kilometr a už tam funěl! Věděl jsem to, teploměr šplhá nahoru a na cestách se vyrojují první cyklisté. Rozděluji je na sandálisty a lubrikanty.
Ti první bývají mladí, nosí sandály a kraťasy od ledna do prosince, dredy, celkem slušnej, ne moc nápadnej, horskej bycikl. Vždycky se řítí serpentinami dolů. Vytřeštěný výraz, otevřená pusa až jim vítr nadouvá tváře, rozklepaná řídítka. To vše v rychlosti okolo 50-60km na typicky českým způsobem vyspravované vozovce. V těsném závěsu následuje kolona 2-5 aut, jejich řidiči mají podobně vytřeštěný výraz jako ten sandálista. V téhle rychlosti ho nikde nepředjedou a můžou si být jistí, že pokud se vymázne, oni skončí na pár let v chládku.
Nahoru jezdí lubrikanti. Trochu staršího věku, silniční kolo, špeky navlečené v přiléhavých pestrobarevných prezervativech, které promáčeny potem působí jako naolejované, obličej v barvě vařeného raka, ke konci již zralí na odvoz záchrankou. Obvykle cca 1-2km za nimi následuje manželka/přítelkyně tlačící s rezignovaným výrazem své kolo vzhůru za svým pánem, který (pokud to přežije) se zatím vydýchá a s výrazem borce na ně něco vtipného huláká z parkoviště.
Jednou musím zjistit, kde se všichni štosují, protože v opačném směru je nepotkávám. Je jasné, že na nějaké hromadě čekají, až je na podzim v náklaďácích svezou do zimních úložišť, odkud je teď na jaře začnou zase postupně vypouštět. Tyhle myšlenky mi táhly hlavou, zatímco jsem měl možnost sledovat prvního lubrikanta, jak se nejistě kymácí do kopce. Měl jsem dost času rozhlédnout se po okolních lesích. Celá desetiletí ležely ladem, kvůli zdržovaným církevním restitucím a je radost pohledět, jak nový majitel, který dává přednost duchu před materiálním světem, se ihned ujal svých práv. Obrovské stroje pracují neúnavně od rána do večera a ten temný les, ve kterém jsem si v dětství hrával, rychle mizí a jeho místo zaujímá měsíční krajina.
Konečně jsem dorazil na místo, kde ho mohu v klidu předjet dřív než vypustí duši. Polechtal jsem pětilitr, osm válců šťastně zahučelo a dotyčného jsem nechal daleko za sebou v oblaku skleníkových plynů. Těší mě to vědomí, že svým malým dílem přispívám k tomu, aby mé děti nemusely pro pomeranče do obchodu, ale mohly si je v klidu utrhnout ze stromu na zahradě. Nacpal jsem do dýmky trochu dehtu smíchaného s formaldehydem a kyanidem a krátkým pohledem na obal se ujistil, že umřu „dříve“ a do té doby se mi stejně nepostaví, takže co bych se staral. V trochu vyrovnanějším rozpoložení jsem dorazil do práce, kde se zavřu do místnosti bez oken a to běsnění jara tam snad nějak přežiju.
Daniel Hradský
Dvacetjednička

"Jé vy máte krásného chlapečka! Jak se jmenuje?" "Dvacetjedna" "To je krásné jméno! Jak jste na něj přišli?"
Daniel Hradský
Militantní pejskaři vs. bouchající retardy (pokus o trochu jiný pohled)

Na přelomu milénia vypadaly prosincové záběry z našich měst jako dokument CNN o humanitárním bombardování v nějaké banánové republice.
Daniel Hradský
Já nic, já zahradník

„Já nic, já zahradník“, pronesl pán s Konvičkou...Neboli, přeloženo do řeči bledých tváří: "Konvičku neznám, na Albertově jsem ho viděl poprvé"
Daniel Hradský
Smutná píseň o rouře a papíru

Nejprve bych chtěl upozornit, že v následující stati se mohou vyskytovat citově podbarvené až vulgární výrazy. Ujišťuji však milé čtenáře, že dodržuji nově stanovenou etickou normu psaného textu, tzn. nepřekračuji normovanou frekvenci 1-2 milošekundy/odstavec. Článek ve skutečnosti ale vůbec není o Milošovi ani o o tělních otvorech, takže pokud je vám pod 15 let a radostně jste se proto pustili do čtení, tak toho zase můžete nechat. Je o razítkách, papírech a „vonich“.... prostě nuda.
Daniel Hradský
Povzdech hladového máča

Tak jsem včera na večer vytlačil svůj důstojný břich z práce, chystal se skočit do džípa a těšil se domů na panáka a dlabanec, když tu jsem si všimnul jak se ze sousední čajovny vyšourali dva vegetariáni. Víte, takový ty neučesaný, nahrbený, bledý, neduživý – půda je neuživí. Jsem rozený filantrop - při pohledu na ně mě úplně přešla chuť na předkrm.
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali
Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na...
V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...
Plzeň truchlí, oblíbený učitel a psycholog Václav Holeček nepřežil drama u přehrady
Ve věku třiasedmdesáti let náhle zemřel oblíbený plzeňský učitel, matematik, vědec a psycholog ...
Zlomový nález v septiku. Nová stopa v záhadném zmizení Ivany Koškové
Premium Bylo jí 14 let, když v roce 1997 beze stopy zmizela. Ivana Košková z Příšovic na Liberecku se stala...
Novotný rezignuje kvůli nástupu do vězení, Řeporyje si zvolí nového starostu
V pražských Řeporyjích se v pondělí bude konat jednání místního zastupitelstva, na kterém plánuje...
Noční íránský úder nepřežilo v Izraeli pět lidí, dalších sto je zraněných
Sledujeme online Úder mířící z Íránu na Izrael v pondělí brzo ráno zabil nejméně pět lidí. Zhruba další stovku jich...
Další problém boeingu Air India. Kvůli podezření na závadu nedoletěl do Dillí
Letoun Boeing 787-8 Dreamliner společnosti Air India mířící z Hongkongu do Dillí se vrátil na místo...
Nejtragičtější den na silnicích od roku 2019. V neděli nehody nepřežilo osm lidí
Při dopravních nehodách zahynulo v neděli v Česku osm lidí. Den se tak zařadil k vůbec...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1450x