Zapomeňte na svobodu, přichází svět míru

Naše společnost možná už překročila velice tenkou hranici, za kterou je neodvolatelná cesta k vlastní sebevraždě. 

Nikomu nepřijde divné, že v Evropě máme početné přívržence ideologie, která neuznává rovnost lidí nehledě na národnost, víru nebo pohlaví. Nějak jsme si zvykli na to, že ve jménu listiny práv a svobod u nás existuje ideologicko-politické hnutí, které, pokud se dostane k moci, mezi prvními kroky svého vládnutí listinu práv a svobod zruší. Stejně jako to udělalo ve všech zemích, kde se k moci dostalo. Protože umně používá pojmu náboženství. Evropa se stala sekulárním kontinentem, kontinentem, kde každý respektuje právo druhého na jeho víru. A z tohoto respektu jsme si udělali natolik posvátnou krávu, že nám uniká, že je tu kdosi, kdo pojmy víra, náboženství a mír používá jako zbraň. A nejde mu o jeho niterní vztah s Bohem, ale o naprosté a v tom smyslu politické ovládnutí veřejného života.

Tak tu legálně máme mešity, kde se vyzývá k likvidaci občanských svobod a sluníčkovým slečnám to přijde moc fajn, protože je to takové multikulturní. A také členské země EU, kde je zákonem zakázáno kritizovat islám nebo imigraci. Protože to je xenofobní. 

Do Evropy se valí statisíce běženců, kteří nejsou azylanty ani uprchlíky. Jsou prostě ekonomickými imigranty. Chtějí k nám proto, že u nás "se žije" lépe. Aniž by byli schopni dohlédnout, proč je to tak, a že aby se nám žilo lépe, je nezbytně nutné, abychom vyznávali určité etické a společenské hodnoty. A protože jim ani nejsou schopni porozumět, představují si, že přijdou se svými návyky, se svými hodnotami a bude se jim dařit stejně jako nám, že se budou spolu s námi podílet na tom "shůry darovaném" bohatství, které se u nás "líhne", zatímco u nich je bída a svrab. Ale protože nejsou ochotní a schopní přijmout postoje a vzorce chování, které k tomu bohatství vedou, sdílet ho s námi nebudou. Jen nám přinesou svojí chudobu, bídu a svrab. A po pár letech také narůstající frustraci a nenávist k našemu zlému světu.

Levicovým stranám koneckonců moc vyhovuje, že tu bude stále větší voličská základna úplných zoufalců. Protože ti nejsnáz slyší na populistické sliby: Stát se o vás postará, Zdaníme ty bohaté parchanty, Všichni lidé mají právo na mít se dobře bez vynaložení vlastní práce... A tak prosadí, abychom jejich budoucí voliče integrovali. Pardon – k tomu by byla potřeba vůle příchozích integrovat se. Máme je přijmout a vzít na vědomí, že jsou "sví". Přijede Čech do USA a chce-li tam bydlet, naučí se jazyk, přijme životní styl, integruje se. Přijede Vietnamec do Čech, naučí se jazyk, maká od nevidim do nevidim, jeho děti patří ve škole k premiantům. Protože se chce integrovat. Přijede do Evropy muslim a jde bojovat za práva na svou víru. A také jde bojovat proti všem, kdo jeho víru urážejí a rouhají se. Protože on se nechce integrovat. Chce se jen přisát na náš sociální systém. A sluníčkové slečny ječí nadšením, protože tohle jsou ti praví sluníčkoví muži.

Takže kritiky imigrace a islámu zaženeme do kobky. Projevy tak zlé xenofobie zakážeme. Umeteme cestu pro islám, neboli svět míru.

Mimochodem, koukněme na mapu světa. Čím víc islámu, tím víc míru, tím víc lásky, tím víc prosperity. 

Vidíte to tam také - ne? Proto islámští ímámové v Česku bojují za to, aby mohli zřizovat islámské školy, ve kterých to buudou moci dětem správně vysvětlit. Aby trochu toho míru, lásky a prosperity přinesli také k nám.

Největší problém islámu není v materiální bídě, kterou nám jeho vyznavači přinášejí. Největší průšvih je v tom, že pohrdají našimi hodnotami. Pojem svoboda je pro ně obtížně (pokud vůbec) pochopitelný a víceméně neakceptovatelný. Aspoň v tom významu, jak ho používá naše civilizace 21. století. Konflikt mezi námi a islámem ve skutečnosti není konfliktem mezi dvěma náboženstvími, ale konflikt mezi dvěma civilizacemi, které dělí asi tak pět staletí vývoje - islámský svět je někde tam, kde byla Evropa před schizmatem na konci 14. století. A naprosto logicky vychází, že možností vzájemného vztahu není mnoho: Buď se izolujeme nebo budeme koexistovat. Budeme-li koexistovat, buď se přizpůsobí islámský svět a dožene nás - čímž nemyslím ani trochu na oblast technologií, ale na oblast společenské vyzrálosti, nebo se přizpůsobíme my a vrátíme se kamsi zpět do doby našeho středověku.

Jestli já také nejsem xenofob? Inu opravdu nejsem. Xenofob se bojí nepoznaného. Já jednak nové věci poznávám vlastně moc rád a jednak islám není nic, co by bylo nové a nepoznané. Islám je naopak něco docela dobře zámého. Islám jede na stejné vlně jako komunismus nebo nacismus.

Jestli někdo řekne, že je to jaksi už dané a jsou to všechno procesy, které nemůžeme ovlivnit, nevěřte tomu. Nejsou. Jsme to my, kdo se rozhodne, kterou cestou půjdeme my a kam až dovolíme zajít islámu. Stejně jako komunistický nebo fašistický puč není něco, co by bylo dáno nebesy a my to nemohli ovlivnit. Jsme to my, kdo tvoří naší budoucnost. A my jsme za to odpovědní nejen sobě, ale i našim dětem. Jestli to pro nějaké sluníčkové slečny a kavárenské filosofy zní moc pateticky, tak je to jejich problém. Na pudu sebezáchovy není nic nemravného ani přehnaně patetického, je zdravý.

Když kraj napadnou sarančata, jdou proti nim lidé bojovat a nikdo nemyslí, že jsou to zlovolní nepřátelé přírody. Když přichází živelná pohroma, také jen hlupák sedí a kouká, jak mu vichřice bere střechu. Co uděláme my? Abychom nebyli sluníčkovými slečnami a pražskou kavárnou označeni za xenofoby, usadíme se na zápraží a budeme sledovat, jak přicházíme o střechu nad hlavou? Zatím to tak vypadá.

Související články

Do Evropy nemíří žádní uprchlíci >>

Invaze >>

Politické hnutí převlečené za náboženství >>

Hate free zone >>

Chci pomoci Afričanům >>

Divokým Kurdistánem >>

[/content]