Windows a EU

Uživatelé Windows to znají: Systém nainstalujete, pak zvítězíte nad pár nestandardnostmi, vše nastavíte a máte pocit vítězství. Chybný. Systém totiž přesně od té chvíle začíná uhnívat. Množí se chyby v registrech, sem tam nějaký ten trojský kůň, dobře schovaní virové, zhroucené tabulky a tak. Občas pak ztrávíte horké chvíle jeho oživováním a resuscitací a proklínáte. Ale funguje. Aspoň formálně.

Měsíc po instalaci vydá Microsoft první sadu záplat a další pak následují ve zkracujícím se tempu. Opravy a novelizace oprav a novely záplat a několika vzájemně se opravujících novelizací. A pak si uvědomíte, že té údržbářské práce děláte prostě nad přijatelnou hranici a víc než byste na kompu dělali práci, prostě se staráte o jeho dobrý chod. Tedy v lepším případě. V horším uhnije tak, že už se nerozběhne. A nastane okamžik, kdy jdete zachránit data, formátovat disk a instalovat nový systém.

Ti méně chápaví tam znovu nainstalují systém totožný, protože ho dobře znají a dopředu si libují ve své dovednosti ho při příštích zhrouceních mazácky reparovat. Víte, kde postahovat reparační nástroje, které části MS config promazat, proškrtat, aby to fungovalo lépe, co v rejstřících zakázat. No prostě vracíte se do stejného smetiště ale s přesvědčením, že smetiště je přesně to prostředí, kde se dobře vyznáte.

Uživatelé novátoři si vyhlédnou novou verzi systému. Je novější, modernější, programátoři v ní jistě už odstranili sto tisíc řádků chybného kódu. No dobře, připouštíte si, že při tom mohli nadělat nějaké nové chyby v pevném a naviním přesvědčení, že nových chyb nemůže být víc než starých. A novější systém má pravda většinou i delší střední délku života. Cenou bývá, že při jeho zhroucení stoupá riziko, že se zhroutíte taky, protože složitost a poschovávání různých uživatelských dat v něm je rafinovanější.

Ale tak jako tak dojdete k situaci, že je nutná reinstalace, protože i bolestivá reinstalace je snazší a méně bolestivá než pokus o záchranu systému, který obsahuje neopravitelné chyby už ve svém jádru. A ti, kdo se nechtějí pálit o stejná kamna znovu a znovu, sáhnou po systému odlišném. Nebojte, nejdu dělat reklamu ani Linuxu ani Jabkám.

Jak čtu denní zprávy, začínám vnímat, že systém nainstalovaný Evropskou unií už překročil hranici, kdy člověk mohl naivně předpokládat, že to funguje, a že dokonce překročil hranici, kdy je správné zachránit data a přejít k reinstalaci. Ne proto, že by bylo správné žádný nemít. Ale proto, že ten současný už daleko víc škodí než pomáhá, a pokus o jeho nápravu bude daleko pracnější než reinstalace, navíc s velmi špatnou prognózou na úspěch. Má-li pacient rakovinu, je také sebezáchovné neřešit bylinné směsi a radikálně řezat.

A tak bych si přál, aby lidé pochopili, že něco jako společný evropský svobodný prostor je krásný nápad, ale úřednický systém, který ten prostor měl vytvořit, je natolik chybný ve svých kořenech, že bude méně bolestivé a efektivnější nainstalování úplně jiného systému. Vzít to od podlahy. A že to není žádný euroskeptismus, ale pud sebezáchovy.