Tahejme politiku do sportu

Už poněkolikáté jsem narazil na moudrý postoj, že politika do sportu nepatří a že když jde o něco tak vznešeného, jako olympijské hry, tak se o prkotinách jako lidská práva nebo jakési politické nesrovnalosti či o banalitách jako občanské válce, totalitě apod. prostě nemělo mluvit, aby se sport neumazal. 

Inu, možná, že ve Starém Řecku to nějak platilo. Sport byl o vznešených myšlenkách a všechna nepřátelství a sváry šly stranou a všichni se soustředili jen na ryzí a férový zápas sportovní. Hodně by mě překvapilo, kdyby někdo věřil, že to tak funguje ještě dnes.

Olympijské hry, ostatně jako celý dnešní vrcholový sport, jsou na prvním místě politickou agitací. Země, které hry pořádají, jimi demonstrují vlastní velikost, a to jak zemím okolo, tak jde o pomníček, který politické elity stavějí na odiv vlastním voličům. Tahle sebeprezentace přitom dané zemi nepřináší žádný další zisk krom toho, že si politici honí triko mezi sebou. Ani sto zlatých medailí na olympiádě nepřinese zemi větší prosperitu ani větší štěstí obyvatel - a to ani náznakem. Nemluvě o tom, že každé další hry jsou zhruba dvojnásob drahé než ty předchozí a náklady na olympijské hry dávno překročily hranice přijatelné zdravým rozumem. 

Ale jako politická agitace to funguje. Hned po stavbě letadolvých lodí, střel s dlouhou dráhou doletu, vlastnictví jaderného arzenálu... nebo možná ještě před nimi? Debata o tom, jestli je nepatřičné diskutovat témata lidských práv nebo vytvářet nějaký politický tlak (a teď mluvím zcela obecně) v souvislosti s vrcholovým sportem je nesmysl. Ono už se tak děje od samotného počátku. Žádné olympijské hry dneska nejsou čistým ušlechtilým sportem prostým politického podtextu.

Vrcholový sport se docela dobře uvelebuje v pozici, kterou dříve zaujímalo nábožnství. Národ se trochu vykřičí u obrazovek, trochu si popláčou, řeknem si, že jsme dobří (aniž bych tušil, co mám společného s našimi hokejisty). Vrcholový sport je náboženská ideologie včetně svatých mužů, bohoslužeb, rituálů a dalších atributů. A stát tak také se sportem zachází - do sportů, které lze skrz sport vrcholový použít k politické agitaci, tečou státní peníze, do sportů, které slouží jen k rekreaci, ne.

A politická řež je to už v okamžiku, kdy se volí město pro příští olympiádu. Uzavírají se koalice, vedou intriky, dává se na odiv politická síla. Je to určitě lepší než dělostřelecký souboj, ale že by mi to přišlo čímkoli ušlechtilé, to ne.

Na druhém místě je olympiáda nepředstavitelný byznys. Za neuvěřitelné peníze se prodávají veškeré reklamní plochy, vysílací práva, loga na dresech - a koneckonců sami sportovci v této hře peněz nemají cenu o moc větší než cenu reklamní plochy. Úspěšný sportovec je dobře viditelná reklamní plocha. Člověk je v šoku, kdy se dočte, jak strašlivé machinace a boje se vedou o procenta podílu z tržeba za reklamu na trenkách kterého sportovce. Nechci žádné sportovce urazit, ale podíváte-li na několik vteřin libovolné sportovní akce olympiády, mistrovství světa apod., pochopíte, že je to tak.

A možná si i uvědomíte, že mezi nejlépe platící inzerenty patří farmaceutický průmysl. Zkuste si udělat inveturu, kdo a kde inzeruje během olympiády. Olympiáda je geniální marketingovou akcí pro doplňky výživy a "léčivé" preparáty všeho druhu. Farmaceutický průmysl patří mezi nejziskovější - a to za každé doby. Prodej placeba a vidiny lepšího zdraví funguje. Dokonce funguje i v dobách, kdy mnohá jiná odvětví upadají do recese. Nemají-li lidé peníze na "velké" radosti, o to více si dopřávají radosti malé - jako jsou například "zázračné" vitaminové preparáty, bio-zázraky, po kterých budeme mladší a krásnější. 

Pak je někde vzadu tiše schovaný sport. S hořkou pachutí, že i tady jde o to, jestli máte to správné vybavení, protože moderní technologie sportovcům pomáhají natolik, že jít běhat v obyčejných teniskách, jste stejně bez šance. Vrcholový sport je reálný jen tehdy máte-li špičkový tým, špičkové vybavení. Je to klasický podnikatelský záměr, ve kterém jsou vstupní investice velice vysoké a výsledek velice nejistý.

A všichni jen tuší, že u většiny sportů se to s dopingem má stejně tak, že sportovci se zkušeným týmem užívají doping, který nelze prokázat, ti méně zkušení jsou občas načapáni. 

A tak opravdu nevidím důvod, proč brát sport jako něco svatého, do čeho se politika nemá tahat. Politika prostě do sportu nejde tahat, vrcholový sport prostě už politikou a byznysem je ve své podstatě. A mluvit za této okolnosti o věcech, které se mi (třeba na chování vlády pořadatelské země) nelíbí, není nevhodné, ale je to zcela vpořádku a na místě. Kdy jindy už bychom měli.